62 C 211/2021-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 domáhala zaplacení 9.572,86 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne 10. 4. 2017 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované v hotovosti poskytnuta částka 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem, s úrokovou sazbou 29 % ročně, odměnou za zpracování a doručení a administrativním poplatkem v celkové výši 8.917 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 316 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 948 Kč. Dne 24. 6. 2019 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Dne 10. 4. 2017 byla mezi společností [právnická osoba], a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10.000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem za dobu trvání smlouvy ve výši 1.789 Kč, s úrokovou sazbou 29 % ročně, s odměnou za zpracování a doručení ve výši 2.720 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 4.408 Kč, tj. celkem 8.917 Kč, v šedesáti týdenních splátkách ve výši 316 Kč. 5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 10. 4. 2017 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost k 1 osobě, její čistý příjem činí 13.085 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované měly činit 7.200 Kč. 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byly pohledávky postoupeny na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována dopisem dne 24. 6. 2019, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu ve výši 23.855,60 Kč. Dopis byl odeslán dne 17. 7. 2019. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu. 8. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 14. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 15. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Žalovaná žádným způsobem nespecifikovala své měsíční výdaje. Právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezkoumal a neověřoval, jaké jsou skutečně měsíční výdaje žalované a zda jejich výše odpovídá informacích žalované, zvláště pak za situace, kdy má žalovaná vyživovací povinnost k další osobě. Právní předchůdce žalobkyně se tedy zjevně ohledně výše výdajů spokojil s prohlášením žalované. Výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem na částku 7.200 Kč měsíčně, aniž by bylo zřejmé, za jakým účelem jsou vynakládány. Pouhé vyplnění formuláře (karty zákazníka) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalované. 16. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 17. Žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 18. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce [číslo] byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila. Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce uhradila částku 948 Kč, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 9.052 Kč. 19. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaná se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ze smlouvy o zápůjčce ve výši 23.855,60 Kč. Oznámení bylo žalované zasláno dne 17. 7. 2019, doručeno jí mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 20. 7. 2019. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 21. 7. 2019 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. 20. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 21. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 22. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náh