72 C 126/2020-64 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 7.070,26 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru ze dne 25. 4. 2016. Žalovaná částka se přitom skládala z nezaplacené jistiny ve výši 6.110,26 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč a ze smluvních pokut účtovaných částkou ve výši 730 Kč. Dále žalobce požadoval zaplacení příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 1.116,24 Kč, z úroku ve výši 35,41 % ročně z částky ve výši 6.110,26 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení za období od 28. 12. 2019 do 17. 2. 2020, kapitalizovaným částkou ve výši 100,73 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení z částky ve výši 7.070,26 Kč ve výši 10 % ročně od 18. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 25. 4. 2016 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 20.000 Kč. Žalovaná se zavázala k úhradě poskytnutých finančních prostředků prostřednictvím jednotlivých 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 785 Kč. Z předmětné smlouvy o úvěru dále vyplývá, že účastníci si ujednali, že první splátka je splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru. Datum splatnosti druhé a všech dalších následujících splátek bylo sjednáno vždy k 15. dni v kalendářním měsíci, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž je splatná první splátka. Žalovaná podpisem smlouvy mimo jiné vyjádřila souhlas s tím, že byla seznámena zvláště s ustanoveními úvěrových podmínek, kdy úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba], tvořily nedílnou součást uzavřené smlouvy. Podpisem smlouvy dále žalovaná potvrdila vyplacení úvěru v hotovosti podle ustanovení uzavřené smlouvy a úvěrových podmínek. Mezi smluvními stranami bylo dále ujednáno, že pokud se jedná o důsledky nesplacení úvěru, při prodlení delším než kalendářní měsíc se účtuje smluvní pokuta 500 Kč, a to jednou za dobu trvání smlouvy. Dále byla mezi účastníky ujednána jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a pojistného. Rovněž byla ujednána výše první upomínky částkou ve výši 150 Kč, která není účtována, pokud se jedná o zcela první upomínku, která je za dobu trvání smlouvy zasílána. Za opakovanou upomínku byla ujednána částka ve výši 360 Kč, s tím, že po zesplatnění již upomínka zasílána není, zesplatnění představuje výzvu k zaplacení celého dluhu. 6. Z úvěrových podmínek pro hotovostní úvěr společnosti [právnická osoba], platných od 1. 4. 2015, tak jak byly žalobcem předloženy, z hlavy 9 § 2 (sankce účtované v důsledku prodlení) vyplývá, že pokud dojde ke zpoždění ze zaplacením splátky, může být naúčtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč, která musí být zaplacena. Tato pokuta bude naúčtována maximálně jednou za dobu trvání smlouvy (nebo smlouvy o úvěru z karty, pokud byla uzavřena). Dle hlavy 9 § 3 příslušných podmínek, pokud je využito právo požádat o splacení celého čerpaného úvěru dle § 3 písm. a, b, c) hlavy 6, musí být smluvní pokuta zaplacena, přičemž výše pokuty je 10 % z neuhrazené jistiny, neuhrazeného úroku (na jehož vrácení vznikl nárok do doby zesplatnění) a neuhrazených úhrad za pojištění. Dále lze požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, kdy úroková sazba je stanovena v souladu s aktuálně platným nařízením vlády. 7. Žalovaná přitom v průběhu smluvního vztahu celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku v celkové výši 30.615 Kč, jak je patrné z žalobcem předloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad. Žalovaná však porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, žalobce tak využil svého oprávnění sjednaného v hlavě 6 § 3 úvěrových podmínek, tedy možnosti zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, k čemuž byl žalobce oprávněn v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce. Dopisem ze dne 13. 12. 2019 tak ze strany žalobce došlo k zesplatnění úvěru, jak mimo jiné také vyplývá ze splátkového kalendáře. Žalovaná byla prostřednictvím uvedeného dopisu ze dne 13. 12. 2019 rovněž vyzvána ke splacení celého úvěru. Zbylou dlužnou částku však žalobci žalovaná nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 1. 2020. Žalobce tak požadoval podanou žalobou zaplacení neuhrazené jistiny v celkové výši 6.110,26 Kč spolu s náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvními pokutami účtovanými ve výši 730 Kč spolu s příslušenstvím. 8. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. 9. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Dle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Právním posouzením zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 785 Kč, splatných vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Žalobce svou povinnost splnil, když finanční prostředky žalované v hotovosti poskytl, žalovaná však své povinnosti vyplývající se shora uvedené úvěrové smlouvy řádně a včas nesplnila, neboť žalobci neuhradila zbylou dlužnou částku, když z její strany byla uhrazena částka toliko v celkové výši 30.615 Kč a došlo tak pouze k částečné úhradě dlužné částky. Žalovaná v řízení neprokázala, že by zbylou dlužnou částku v podobě neuhrazené jistiny ve výši 6.110,26 Kč žalobci uhradila, netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok žalobu vůči ní uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto žalobě zčásti vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.110,26 Kč s příslušenstvím, tak jak to odpovídá výrokové části pod bodem I rozsudku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroku z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 13. V části, v níž se žalobce domáhal zaplacení smluvních pokut účtovaných ve výši 730 Kč spolu s náklady na vymáhání ve výši 230 Kč, však soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť soud považuje příslušná ujednání o smluvní pokutě a o náhradě účelně vynaložených nákladů za nepřiměřená ve smyslu ust. § 1813 občanského zákoníku a ve smyslu Směrnice Rady 93/13/. 14. Podle ust. § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 15. Podle ust. § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, leda, že se jej spotřebitel dovolá. 16. Znění ust. § 1813 občanského zákoníku poskytuje spotřebitelům nadto vyšší ochranu než Směrnice Rady 93/13/ EHS, neboť dopadá na všechna nepřiměřená ujednání, nikoli pouze na nepřiměřená ujednání nesjednaná individuálně. Účastníci přitom uzavřeli smlouvu, kterou je třeba dle povahy považovat za smlouvu spotřebitelskou dle § 419 a 1810 a násl. občanského zákoníku Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 11. 11. 2013 sp. zn. I ÚS 3512/11 dovodil, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobec