72 C 245/2021-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se na základě podaného návrhu na zahájení řízení domáhal vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 3.387,63 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 6. 10. 2016. Žalovaná částka se skládá z nezaplacené jistiny ve výši 3.387,63 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.417,83 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 622,67 Kč, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.387,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 3.387,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“), se na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 6. 10. 2016 zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 6.000 Kč. Žalovaný se dále zavázal v souvislosti s poskytnutou půjčkou zaplatit právnímu předchůdci žalobce poplatek ve výši 4.612 Kč Celkem se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 10.612 Kč v 45 týdenních splátkách po 236 Kč spolu s poslední splátkou ve výši 228 Kč, přičemž první týdenní splátku byl žalovaný povinen zaplatit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou další týdenní splátku až po předposlední vždy posledního dne dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období, přičemž poslední týdenní splátka byla splatná posledního dne dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období. Částku zápůjčky převzal žalovaný v den podpisu smlouvy, tj. dne 6. 10. 2016, což žalovaný současně podpisem smlouvy potvrdil spolu s tím, že při uzavření smlouvy převzal celou částku zápůjčky v hotovosti. Následně právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, o čemž byl žalovaný vyrozuměn prostřednictví oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020. Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 11. 5. 2020. 5. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 6. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud dále k závěru, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky ve výši 6.000 Kč, které byl žalovaný povinen vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 4.612 Kč. Žalovaný však dosud žalobci nevrátil poskytnuté peněžní prostředky v plné výši a z titulu vzniklého dluhu tak žalovanému zbývá uhradit žalobci částku v celkové výši 3.387,63 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 3.387,63 Kč spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaných úroků ve výši 2.417,83 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 622,67 Kč, spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 3.387,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 3.387,63 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 11. Na základě výše uvedeného soud žalobě vyhověl, a to s tím, že žalobci byla ve vztahu k žalovanému přiznána částka odpovídající jistině dlužné částky ve výši 3.387,63 Kč s příslušenstvím. Žalovaný v průběhu řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil ani jinak nárok žalobce nerozporoval. Nijak netvrdil ani nedokládal jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok vůči němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud tak současně zavázal žalovaného k úhradě úroků z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v zákonné výši. 12. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.