72 C 264/2020-37 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 5.988 Kč s příslušenstvím a to s tím, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 3. 10. 2017 členskou smlouvu, na základě které žalobce umožnil žalovanému členství ve fitness centru [anonymizováno] (dále také„ klub“), a to od 1. 12. 2017 s měsíčním poplatkem za členství v programu [anonymizováno] ve výši 499 Kč měsíčně. Podle čl. 3 Všeobecných obchodních podmínek (dále také jen VOP), které jsou nedílnou součástí členské smlouvy, byl žalovaný oprávněn k neomezenému počtu návštěv klubu specifikovaného ve smlouvě na adrese [adresa], a k užívání veškerých posilovacích strojů a vybavení určeného k tréninku. Podle čl. 9 VOP je člen oprávněn užívat veškeré vybavení, zařízení a servis klubu odpovídající druhu jeho členství, jen pokud uhradil veškeré členské poplatky ve lhůtě jejich splatnosti. Podle čl. 10 VOP je členský poplatek splatný k 1. dni každého měsíce a je nutné ho hradit po celou dobu platnosti smlouvy ve formě měsíčních splátek a to i v případě, že člen služby klubu nevyužívá. Žalovaný přitom neuhradil žalobci členský poplatek za období od 1. 12. 2017 do 30. 11. 2018, ačkoliv k tomu byl písemně upomínán, a to v celkové výši 5.988 Kč. 2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 5. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Dne 3. 10. 2017 uzavřel žalobce a žalovaný členskou smlouvu, na základě které se žalovaný od 1. 12. 2017 stal členem fitness centra [anonymizováno] na adrese [adresa]. 6. Dle ustanovení § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ upravena. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení tak soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovaným vznikl dne 3. 10. 2017 závazkový vztah, a to uzavřením členské smlouvy, na jejímž základě se žalobce od 1. 12. 2017 zavázal umožnit žalovanému jako členovi klubu žalobce neomezený počet návštěv fitness centra v [obec] na ulici [ulice a číslo], a žalovaný se zavázal hradit žalobci členský poplatek ve výši 499 Kč měsíčně. Žalovaný však nezaplatil žalobci členský poplatek za období od 1. 12. 2017 do 30. 11. 2018 a porušil tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu. Pokud jde o výši a složení dlužné částky, ty nebyly ze strany žalovaného nijak rozporovány, žalovaný nijak nezpochybnil správnost vyúčtování, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka nebyla žalobci zcela uhrazena. Dluh přes shora uvedenou výzvu k úhradě zaslanou žalobcem žalovanému však zaplacen nebyl. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný v řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil, ani netvrdil, a nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hmotně právního hlediska nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 5.988 Kč s příslušenstvím. Jelikož ze strany žalovaného dlužné částky zaplaceny nebyly, žalovaný se dnem následujícím po splatnosti jednotlivých faktur dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť výše úroků z prodlení mezi účastníky sjednána nebyla. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány. 9. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů.