72 C 54/2021-52 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 5.535 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 mezi [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo] v [obec], jako postupitelem a žalobcem, [právnická osoba], IČO [osobní údaje žalobce], se sídlem [ulice a číslo] v [obec], jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobce dále uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 21. 2. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytnul původní věřitel žalovanému úvěr, přičemž peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč měly být vráceny dne 23. 3. 2018. Přestože žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, jak o tom mimo jiné svědčí žalobcem předkládaný výpis z bankovního účtu věřitele svědčící o tom, že prostředky byly žalovanému poskytnuty dne 21. 2. 2018, žalovaný po datu splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalobce se tak podanou žalobou domáhá částky skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 4.500 Kč a dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.035 Kč v návaznosti na článek 4 smlouvy o úvěru. Přestože byl žalovaný rovněž vyzván výzvou před podáním žaloby, ani poté dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud tudíž uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 6. Dne 21. 2. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] vries [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo] v [obec], a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalovanému dne 21. 2. 2018 poskytnuty na jeho bankovní účet peněžní prostředky v celkové výši 4.500 Kč, jak vyplývá z žalobcem předloženého výpisu z účtu, pokud jde o potvrzení o transakci provedené dne 21. 2. 2018. Žalovaný se na základě uzavřené smlouvy o úvěru zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnutý úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.035 Kč, a to nejpozději do 23. 3. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 14. 8. 2019 mezi [právnická osoba] [] [], [IČO], se sídlem [ulice a číslo] v [obec], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným, jak je zřejmé z přílohy č. 1 předmětné smlouvy o postoupení pohledávek, v podobě seznamu postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 11. 2019. Dne 18. 11. 2019 byla rovněž žalovanému odeslána výzva k úhradě před podáním žaloby. 7. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 9. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 10. Podle ustanovení § 1815 občanského zákoníku k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu v postavení podnikatele s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu ustanovení § 1810 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy byly žalovanému dne 21. 2. 2018 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce nejpozději do 23. 3. 2018, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.035 Kč. Žalovaný však poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě nevrátil a porušil tak svou základní povinnost z tohoto závazkového vztahu vyplývající. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení netvrdil, že by žalobci dlužnou částku zaplatil a ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 4.500 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a vznikla mu tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinnost zaplatit i úrok z prodlení, přičemž jeho výše byla stanovena na základě nařízení č. 351/2013 Sb. 13. Pokud jde o požadavek žalobce na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.035 Kč, soud uplatněný nárok v této části posoudil jako částku odpovídající smluvenému úroku ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Soud tak v této části žalobu zamítl, neboť mimo jiné ohledem na částku jistiny ve výši 4.500 Kč se splatností stanovenou ve lhůtě do 23. 3. 2018 dospěl k závěru, že požadovaný úrok je zcela nepřiměřený a toto ujednání se příčí dobrým mravům. Dobrými mravy se přitom v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96), který je v souladu se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti. S ohledem na výše uvedené soud žalobu částečně zamítl tak, jak to odpovídá výrokové části pod bodem II tohoto rozsudku. 14. Vzhledem ke shora uvedenému soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 5.535 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 4.500 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 1.035 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak že soud částečně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 932 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podo