94 C 113/2021-28 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 19. 2. 2021 domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 6 357 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 7. 6. 2019, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč. Zbytek žalovaného částky se skládá ze smluvní pokuty ve výši 1 857 Kč a nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela elektronicky dne 7. 6. 2019 s žalovaným úvěrovou smlouvu se sjednaným úvěrem ve výši 3 400 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit jednou splátkou spolu s příslušenstvím do 5. 9. 2019 (úvěrová smlouva ze dne 7. 6. 2019). Součástí úvěrové smlouvy byly veřejné obchodní podmínky, ze kterých soud nezjistil žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci (obchodní podmínky). Z verifikační platby ze dne 7. 6. 2019 je patrno, že žalovaný připsal na účet žalobkyně 0,01 Kč, přičemž jak odesílatele částky banka automaticky označila [celé jméno žalovaného]. K čerpání úvěru došlo dne 7. 6. 2019 převodem částky 3 400 Kč na účet žalovaného, ze kterého byla odeslána verifikační platba (čerpání úvěru dne 7. 6. 2019). Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela elektronicky dne 6. 8. 2019 s žalovaným úvěrovou smlouvu se sjednaným úvěrem ve výši 4 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit jednou splátkou spolu s příslušenstvím do 5. 9. 2019 (úvěrová smlouva ze dne 6. 8. 2019). Tato nová smlouva výslovně obsahuje ujednání, podle kterého se mění a doplňují podmínky dříve uzavřené úvěrové smlouvy ze dne 6. 8. 2019. K čerpání úvěru došlo dne 12. 6. 2019 převodem částky 1 100 Kč na účet žalovaného, ze kterého byla odeslána verifikační platba (čerpání úvěru dne 12. 6. 2019). Žalovaný poskytnutý úvěr nevrátil právní předchůdkyni žalobkyně řádně a včas. Pro tento případ si účastníci smlouvy o úvěru sjednali povinnost žalovaného zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to za každý den prodlení a poplatek 50 Kč za každou upomínku (úvěrová smlouva ze dne 6. 8. 2019). Žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 1 857 Kč za období od 6. 9. 2019 do 22. 10. 2020. Dlužná jistina činila částku 4 500 Kč, poplatky 100 Kč (2 x výzva + doklady o odeslání) a smluvní pokuta 4 669 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 4. 12. 2020 společně s výzvou k zaplacení (smlouva o postoupení pohledávky přílohy včetně ze dne 16. 11. 2020 + oznámení + podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou (výzva ze dne 27. 1. 2021 včetně podacího archu). Žalobkyně vyčíslila kapitalizovaný zákonný úrok v částce 528,90 Kč jako úroky za období od 6. 9. 2019 do 8. 11. 2020. 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru ve znění jejího dodatku ze dne 6. 8. 2019, z níž vyplývala žalobkyni povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky-úvěr, žalovanému pak povinnost úvěr právní předchůdkyni žalobkyně ve sjednaný termín vrátit (§ 2395 občanského zákoníku). Žalobkyně své povinnosti splnila, když žalovanému sjednaný úvěr převodem na účet poskytla. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když úvěr řádně a včas nevrátil, a s jeho úhradou je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou jistinu, úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) a poplatky, které vznikly v souvislosti se smlouvou – ve výši 100 Kč. Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. Soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jistinu 4 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 528,90 Kč a poplatky za výzvy k zaplacení 100 Kč a běžný úrok z prodlení ode dne 21. 11. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 5. Soud však zamítl žalobu v části požadované smluvní pokuty ve výši 1 857 Kč Smluvní pokuta je definovaná jako peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost, a to bez ohledu na to, zda porušením povinnosti vznikla věřiteli škoda (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. 33 Cdo 5364/2007). V daném případě se jedná o sankci za předčasné ukončení smlouvy. Bez ohledu a možnost moderace danou ust. § 2051 NOZ je i ujednání o smluvní pokutě právním jednáním, které musí splňovat požadavky § 547 NOZ. Nelze vyloučit, aby bylo ujednání o smluvní pokutě posouzeno jako rozporné s dobrými mravy v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i případně ve spojení se skutečností, že byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta (NS ČR 31 Cdo 2707/2007, Hulmák, M., a kol.: Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014 s. 1290). V daném případě dospěl soud k závěru, že právní jednání spočívající v ujednání o smluvních pokutách v obou smlouvách rovněž odporuje dobrým mravům. Soud nemá pochyb o tom, že žalovaný neměl možnost aktivně zasahovat do podoby smluvního vztahu mezi účastníky a jednalo se o smlouvu sjednanou adhezním způsobem, kdy podoba smlouvy byla automaticky nagenerována webovým rozhraním předchůdkyně žalobkyně. U smluvní pokuty z 0,1 % denně, kdy jde z logiky věci očekávat, že pokud nemá osoba finanční prostředky na splácení 4 500 Kč, nebude mít finanční prostředky ani na zaplacení celé zesplatněné částky a jedná se tak o téměř 100 % šanci, že právo na tuto smluvní pokutu při zesplatnění vznikne. Tomuto ostatně sama napomohla předchůdkyně žalobkyně, která poskytla žalovanému úvěr opakovaně prostřednictvím online rozhraní, ač si při výši poskytovaných částek musela být velmi dobře vědoma vysoké míry rizikovosti takového počínání. Z uvedených důvodů soud výrokem II. žalobu do nároku žalobkyně na smluvní pokutu zamítl. 6. Procesně částečně úspěšné žalobkyni soud na základě zásady odečítání neúspěchu od úspěchu (§ 142 odst. 2 o.s.ř.) přiznal právo na náhradu 42,5 % nákladů řízení, které tvoří odměna za zastupování za 2,5 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, žaloba) ve výši 500 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 200 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 168 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč tj. 42,5 % z 1 368 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 581,40 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.