94 C 55/2019-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 21. 12. 2018 se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonnými úroky z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne 20. 4. 2015, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 700 Kč. Za poskytnutí úvěru byl sjednán poplatek ve výši 2 680 Kč. Za prodlení s úhradou jistiny požadovala žalobkyně na smluvní pokutě částku 3 000 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán na adresu trvalého pobytu. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně dne 20. 4. 2015 podepsala smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], ve které byl uveden na straně úvěrované žalovaný, identifikován rodným číslem, datem narození, trvalým bydlištěm, uvedením čísla občanského průkazu. Předmětem smlouvy byl úvěr ve výši 6 700 Kč s tím, že k tomu měl být žalovaným zaplacen poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 680 Kč. 5. Smlouva není žalovaným podepsaná (smlouva o úvěru ze dne 20. 4. 2015). Žalobkyně neprokázala, jakým způsobem byla s žalovaným smlouva o úvěru uzavřena a jak z předložených důkazů vyplývá, že daný způsob umožňuje zachycení jeho právního jednání a určení jednající osoby, tj. žalovaného. Nebylo prokázáno, že byla ověřena totožnost žalovaného. K doplnění těchto skutečností a důkazů byla žalobkyně rovněž vyzvána usnesením ze dne 17. 8. 2020, č.j. 94 C 55/2019 – 31. K této výzvě sdělila žalobkyně skutečnosti ohledně prokázání, že byla platba poukázána na účet žalovaného. 6. Soud tedy dále zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 20. 4. 2015 ze svého účtu částku 6 700 Kč na účet č. [bankovní účet] (potvrzení o platbě). Majitelem tohoto účtu je žalovaný. Dne 21. 4. 2020 byla připsána na účet žalovaného částka 6 700 Kč (sdělení [právnická osoba], výpis z účtu žalovaného). Dne 16. 11. 2017 [právnická osoba] a žalobkyně podepsali smlouvu o postoupení pohledávek, přičemž přílohu smlouvy o postoupení pohledávek tvořila i příloha č. 1, kde měly být uvedeny postupované pohledávky (smlouva o postoupení pohledávek). Dne 16. 1. 2018 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení žalobní pohledávky na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně dne 16. 1. 2018 odeslala žalovanému předžalobní výzvu (výzva včetně podacího lístku). 7. Právním posouzením věci dospěl soud k těmto závěrům: 8. Za situace, kdy nebyla ověřena totožnost osoby žalovaného a smlouva není z jeho strany podepsána, má soud za to, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Není ani možné hovořit o uzavření smlouvy o úvěru elektronicky či jinými technickými prostředky ve smyslu § 562 občanského zákoníku, jelikož není možné určit způsob zachycení právního jednání žalovaného a jeho určení. Zjednodušeně řečeno není možné za současné situace hovořit o tom, že to byl právě žalovaný, kdo uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru. Soud však dospěl k závěru, že právní předchůdkyně poukázala částku 6 700 Kč na účet žalovaného. Jak bylo rozebráno výše smlouva o úvěru platně uzavřena nebyla. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění právní předchůdkyně žalobkyně odpadl (úvěrová smlouva nebyla uzavřena) je třeba na plnění, které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému hledět nikoli jako na plnění právní předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovaný je povinen toto bezdůvodné obohacení ochuzené právní předchůdkyni žalobkyně vydat (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. Soud proto žalobě výrokem I. částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 6 700 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši, a to od data, kdy žalobkyně vyzvala žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, tj. od data odeslání předžalobní upomínky a uplynutí zde stanovené lhůty k plnění v délce 3 dnů. Až od té doby se dostal žalovaný s úhradou svého dluhu do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku, a žalobkyni náleží úroky v prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). 9. Ve zbytku požadovaných úroků z prodlení z částky 6 700 Kč od 18. 5. 2015 do 19. 1. 2018 bylo nutné žalobu výrokem II. zamítnout. Jelikož nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, bylo nutné zamítnout žalobkyní uplatněné nároky z této smlouvy vyplývající v podobě poplatku za sjednání úvěru ve výši 2 680 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč (celkem 5 680 Kč s příslušenstvím – zákonným úrokem z prodlení z této částky od 18. 5. 2015 do zaplacení). 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl úspěch účastníků zhruba stejný, rozdíl v tomto úspěchu byl zcela nepatrný. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.