104 C 47/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28.6.2021 domáhal se žalobce po žalované zaplacení částky 19 830 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce – [právnická osoba] s žalovanou dne 21.8.2018 uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] na základě které předchůdce žalobce žalované poskytl úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala žalobci vrátit celkem částku 25 560 Kč (tj. jistina ve výši 14 000 Kč, pojistné ve výši 360 Kč a náklady úvěru ve výši 11 200 Kč), a to v pravidelných týdenních splátkách po 426 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, kdy celkem uhradila pouze částku 5 730 Kč, smlouva se stala splatnou uplynutím splatnosti poslední splátky, tj. dne 15.10.2019 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15.1.2021 postoupil předchůdce žalobce pohledávku žalované na žalobce, o čemž byla žalovaná vyrozumívána v rámci dopisu dne 19.2.2021. Ke dni podání žaloby žalobce po žalované požadoval jistinu ve výši 14 000 Kč, zbývající neuhrazené náklady úvěru ve výši 5 830 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 781,11 Kč (tj. 10% ročně z částky 14 000 Kč od 16.10.2019 – den následující po splatnosti poslední splátky, do 15.1.2021 datum postoupení pohledávky), kapitalizovaný úrok ve výši 3 432,20 Kč (tj. 19,27% ročně z částky 14 000 Kč od 16.10.2019 – den následující po splatnosti poslední splátky, do 15.1.2021 datum postoupení pohledávky) a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 14 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení a úrok 19,27% ročně z částky 14000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala zcela pasivní. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků, kdy soud rozhodoval na základě obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet spolu s náklady úvěru ve výši 11 200 Kč a pojistným ve výši 360 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 426 Kč. 5. Z žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je na rodičovské dovolené, žije v nájemním bytě se třemi dětmi, kdy její příjem činí státní podpora – mateřská/rodičovská ve výši 7 600 Kč, státní podpora – příspěvek na bydlení/živobytí/děti – ve výši 4 352 Kč a výživné na děti ve výši 5 400 Kč. Výdaje pak činí náklady na bydlení ve výši 5 030 Kč a náklady na jídlo, oblečení, dopravu a telefon ve výši 8000 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba], postoupila pohledávku žalované na žalobce. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19.2.2021 bylo zjištěno, že byl žalovaný vyrozumíván o postoupení pohledávky, kdy byl současně vyzván k úhradě dluhu. 8. Z předžalobmí upomínky ze dne 13.5.2021 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do 28.5.2021. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 15. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 14 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 25 560 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 426 Kč. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z informací, které žalovaná uvedla v rámci žádosti o úvěr. Z této listiny však nevyplývá, že by předchůdce žalobce opravdu tvrzené skutečnosti ověřoval. V žádosti o úvěr je uvedeno, že byly doloženy pouze bankovní výpisy ohledně příjmů. Pokud pak jde o žalovanou uváděné výdaje, tyto žalobce nijak neověřoval a při posuzování poměrů žalované je podhodnotil. Je zcela nepravděpodobné, že by žalovaná hradila za nájemné, inkaso a služby pouze částku 5 030 Kč měsíčně. Žalovaná žije se třemi dětmi, pokud jde tedy o výdaje, ze kterých bylo vycházeno, nemohou odpovídat reálné spotřebě, neboť částka 8 000 Kč měsíčně měla pokrývat výdaje žalované a všech tří dětí včetně nákladů na oblečení, dopravu, léky a jiné. Předchůdce žalobce výdajovou stránku žalované dle zákaznické karty neověřoval, přičemž si však jako profesionál musel být vědom skutečnosti, že pokud žalovaná pobírá sociální dávky, jsou její poměry na úrovni životního minima a za této situace měl věnovat zvýšenou pozornost ověřování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. 16. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru řádně, aktivně a dostatečně nezjišťoval a nevyhodnotil schopnost žalované úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon. 17. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšel-li předchůdce žalobce pouze z tvrzených příjmů a výdajů, kdy si ověřil pouze příjmy na základě bankovních výpisů (předpokládal-li by soud, že byly opravdu doloženy), pak nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 18. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná o