108 C 8/2022-66 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 470,26 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 2. 2015 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) [číslo] žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 470,26 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny 2 621,56 Kč a částky 1 848,70 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za služby. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 1 028,03 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků u prodlení ve výši 406,83 Kč, úroků ve výši 20,11 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2 621,56 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 4 155,74 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 2 378,44 Kč na jistinu a ve výši 1 777,30 Kč na dlužné poplatky. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 19 588,74 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 6. 2015 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba]) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 588,74 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny 10 800 Kč a částky 8 788,74 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za služby. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 2 853,60 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 965,81 Kč, úroků ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 800 Kč od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 17. 11. 2017 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 2 244,26 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 1 200 Kč na jistinu a ve výši 1 244,26 Kč na dlužné poplatky. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 4. 2. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 5 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 4. 2. 2015). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 45 týdenních splátkách. Zápůjčka měla být nejpozději vrácena do 16. 12. 2015. Sjednaná úroková sazba činila 20,11 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 477 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 349 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 8 626 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s rodiči, kdy náklady na bydlení uvedla v nulové výši. Dále uvedla, že je v domácnosti. Jako příjem však uváděla mzdu 4 300 Kč měsíčně, ačkoliv kolonku zaměstnání nevyplnila. Další příjem pak uváděla státní podporu ve výši 3 400 Kč. Osobní výdaje potvrdila ve výši 200 Kč na telefon a 6 000 Kč měsíčně na domácnost. K těmto tvrzením doložila výměr podpory, nájemní smlouvu a doklad SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 5. Dne 17. 6. 2015 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 17. 6. 2015). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 60 týdenních splátkách. Zápůjčka měla být nejpozději vrácena do 10. 8. 2016. Sjednaná úroková sazba činila 20,5 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 580 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 2 466 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 987 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 22 033 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s rodiči, kdy náklady na bydlení uvedla v nulové výši. Dále uvedla, že je v domácnosti, ale výši mzdy uváděla částku 4 300 Kč, ačkoliv kolonka zaměstnání nebyla vyplněna. Osobní výdaje potvrdila ve výši 200 Kč na telefon a 4 000 Kč měsíčně na domácnost, dále potvrdila výdaje na splácení úvěrů ve výši 800 Kč měsíčně. K těmto tvrzením doložila výměr podpory (s poznámkou„ mateřská“), nájemní smlouvu a doklad SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované. 6. Z přehledu splátek soud zjistil, že k datu 17. 6. 2015 žalovaná uhradila částku 4 100 Kč, dne 23. 6. 2015 pak částku 1 200 Kč a po tomto datu do 15. 12. 2015 uhradila nepravidelnými platbami dalších 1 300 Kč. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení, avšak pouze z druhé smlouvy o zápůjčce (ze dne 17. 6. 2015). Požadavek na úhradu jakékoli částky ze smlouvy o zápůjčce ze dne 4. 2. 2015 soud považuje za nedůvdný. 9. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 4. 2. 2015 peněžní prostředky v částce 5 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právního předchůdce žalobkyně převzala dne 4. 2. 2015. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne 17. 6. 2015 částku 12 000 Kč, kterou téhož dne převzala. 10. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 11. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil. 12. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikov