112 C 33/2021-195 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 7. 8. 2020 domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku 239 825,25 Kč s příslušenstvím. Mezi účastníky byla dne 18. 9. 2018 prostřednictvím elektronického bankovnictví uzavřena smlouva o povoleném přečerpání, na základě níž mohl čerpat prostředky až do částky 248 000 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 12,9 % ročně. S ohledem na to, že žalovaný neplnil svoje povinnosti týkající se splácení, byl dluh sesplatněn k 20. 6. 2019. 2. Opatrovník v prvé řadě uvedl, že soud není mezinárodně příslušný k projednání věci, neboť žalovaný nemá bydliště v České republice. Dále sdělil, že nebyla dostatečným způsobem prověřena úvěryschopnost žalovaného, pročež je smlouva absolutně neplatná. I v opačném případě však nebyl dluh řádně sesplatněn, když se zásilka žalobci vrátila jako nedoručená. 3. Žalobce v replice k vyjádření žalovaného sdělil, že úvěryschopnost žalovaného byla prověřena kontrolou toků na běžném účtu a čestným prohlášením žalovaného. Rovněž bylo nahlédnuto do veřejných databází a databází poskytovatelů úvěrových produktů. 4. Opatrovník žalovaného v reakci na repliku žalobce sdělil, že samotné potvrzení o výši příjmů je důležitým podkladem pro posouzení úvěryschopnosti a nelze jej nahradit. 5. V dalších fázích řízení účastníci setrvali na svých stanoviscích. Soud v dané věci v prvé řadě kladně vyřešil otázku mezinárodní příslušnosti, když ta plyne v návaznosti na čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012 i judikatury Evropského soudního dvora ve věci Hypoteční banka a. s. v . Udo Lindner (C -327/10, dostupný i v systému ASPI), z něhož plyne, že tam, kde byla mezi stranami sjednána povinnost klienta oznámit změnu kontaktních údajů, nemůže odstěhování se z dané adresy vést k tomu, že nebude, kde by mohl žalobce žalobu podat a ochránit tak svoje dotčená práva, nelze-li dostupnými prostředky aktuální místo pobytu takového klienta zjistit. Příslušný je naopak soud podle místa posledního známého bydliště. Zemní takového soudu je Česká republika. Námitka tak nebyla důvodná. 6. Mezi účastníky byla 21. 11. 2015 uzavřena smlouva o běžném účtu. Na jejím základě žalobce vedl pro žalovaného běžný účet, vystavil mu k němu platební kartu, k níž bylo sjednáno pojištění. Výše tohoto pojištění plynula z mailové komunikace účastníků (č. l. 100 a 101). Současně učinily strany součástí smlouvy i všeobecné obchodní podmínky a strany sjednaly povinnost žalovaného platit za služby částky uvedené v ceníku žalobce. Současně se smlouvou prohlásil žalovaný, že daňovým rezidentem je i jinde než v ČR. Všechny dokumenty byly podepsány vlastní rukou. Doručovací adresou byla [ulice] v [obec], když dle všeobecných obchodních podmínek byl žalovaný povinen oznámit změnu podstatných informací uvedených ve smlouvě (čl. 1 – č. l. 135 a násl.). V souvislosti se změnou adres byl předložen i doklad totožnosti žalovaného (č. l. 174 a 175). Podle všeobecných obchodních podmínek bylo možné, aby si klient sjednal smlouvu nejen na pobočce, ale i prostřednictvím internetu v internetovém bankovnictví žalobce. V jeho rámci bylo třeba, aby se klient přihlásil sms kódem a zadal unikátní kód, který je mu zaslán pro účely potvrzení prováděné transakce či požadované operace. S tím byla spojena povinnost klienta uchovávat informace potřebné pro přihlašování a verifikaci v tajnosti. 7. Strany též dne 18. 9. 2018 sjednaly smlouvu o povoleném přečerpání k běžnému účtu, a to až do výše 248 000 Kč s roční úrokovou sazbou 12,9 %. Uvedené ujednání umožnilo provádět transakce na vrub účtu až do výše uvedeného záporného zůstatku. Žalovaný byl povinen se řídit podmínkami pro povolené přečerpání, na jejichž základě byl žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit, pokud se dostane žalovaný s jakoukoli platbou vůči žalobci do prodlení (č. l. 133 a 134). Uvedená smlouva byla uzavřena elektronickou formou, jak plyne z historie položky GNN192175891 (příloha žalobce). Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že kromě otevření možnosti povoleného přečerpání na základě shora uvedené smlouvy byl žalovanému 19. 9. 2018 poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, přičemž současně bylo z výpisu patrné, že měl splácet další úvěrové závazky z dřívější doby. Ze žádosti ve spojení s formulářem a smlouvou o úvěru (č. l. 59 až 66) bylo zjištěno, že žalovanému byl již dříve (12. 1. 2018) poskytnut hotovostní úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl uhradit během 36 měsíců s úrokem ve výši 7,9 % ročně. Tento úvěr nebyl zcela uhrazen, což plyne z výpisu citovaného shora (rovněž z č. l. 67). Dle pojistných podmínek (č. l. 96 až 99) byl žalovaný povinen hradit pojistné podle pojistné smlouvy. Ze sazebníku poplatků (č. l. 108 až 115, 143 až 150) bylo zjištěno, že poplatek za upomínku činil 25 Kč, za pojištění 0,25 % jistiny (125 Kč z úvěru ve výši 50 000 Kč). 8. Z výpisu z databáze (č. l. 68 až 70) bylo zjištěno, že u žalovaného došlo elektronickou formou ke změně doručovací adresy na [příjmení] [anonymizováno] v [obec]. Dopisem z 20. 4. 2019 žalobce od smlouvy pro neplacení odstoupil, dluh žalovaného sesplatnil a vyzval jej k úhradě, jako nedoručený se vrátil žalobci dne 29. 4. 2019. Stalo se tak poté, co byl žalovaný o úhradu upomenut již v minulosti (č. l. 85 a 86). Dopis byl zaslán na adresu [ulice] v [obec]. Dopisem z 19. 2. 2020 byl žalovaný opakovaně vyzván k úhradě dluhu. 9. K prověření úvěryschopnosti žalovaného žalobce sdělil, že vyšel z pohybů na účtu, z něhož plynul výdělek cca 25 000 Kč od [právnická osoba] a dále z dostupných databází a výpočtem nákladů na bydlení v regionu. 10. Z výpisu z registru žalobce (č. l. 57 a 58) soud nezjistil ničeho podstatného. 11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěrový rámec ve výši 248 000 Kč v podobě možnosti přečerpat prostředky na běžném účtu žalovaného. K tomu byl sjednán úrok ve výši 12,9 % ročně a povinnost platit související poplatky. S ohledem na skutečnost, že z výpisu bylo patrné, že žalovaný po sjednání povoleného přečerpání ničeho neuhradil (až v roce 2020), bylo možné přistoupit v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami, jakož i podmínkami povoleného přečerpání k sesplatnění dluhu. Soud v tomto směru neměl pochybnosti o tom, že to byl žalovaný, kdo smlouvu uzavřel, když k tomu zvolil elektronickou formu komunikace, kterou všeobecné obchodní podmínky připouštěly. Nebyly sneseny žádné argumenty zpochybňující věrohodnost záznamů žalobce o elektronické komunikaci, na jejímž základě byla smlouva uzavřena a totožnost žalovaného verifikována příslušnými kódy. To dle názoru soudu platí i ohledně změny adresy pro doručování z [příjmení] na [příjmení] třídu v [obec], kam bylo následně žalobcem doručováno. 12. Jelikož v dané věci je žalovaný spotřebitelem (z ničeho neplynul opak), je třeba na jeho postavení aplikovat rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“), a to s ohledem na skutečnost, že smluvní vztah plynoucí ze smlouvy o povoleném přečerpání nespadá pod výjimky stanovené v ustanovení § 2 zákona. Z ustanovení § 9 odst. 1 zákona plyne, že úvěrující je povinen s odbornou péčí učinit takové kroky, aby dostatečně prověřil schopnost úvěrovaného mu poskytnuté prostředky vrátit. K tomu je nepochybně nezbytné zkoumat příjmovou složku – existenci pracovněprávního vztahu, délku jeho trvání a výši mzdy, stejně jako složku výdajovou – náklady na bydlení, dopravu, existující závazky či snad dokonce exekuce či insolvenci. V daném případě (příjmová) výdělková strana byla zkoumána pouze lustrací výpisu účtu, aniž by žalobce měl k dispozici jakékoli další podklady týkající se např. délky trvání příslušného vztahu a jeho povahy z hlediska posouzení stability takového příjmu do budoucna. Fakticky tak kromě výpisu žalobce žádným dokladem nedisponoval, ani si žádný nevyžádal. Rovněž pak zcela chyběly doklady byť i o pouhých tvrzeních žalovaného o jeho výdajích, tyto byly nahrazeny lustracemi ve veřejně dostupných databázích a modelací nákladů na bydlení v oblasti bydliště žalovaného. Současně dle názoru soudu žalobce neprojevil dostatečnou pečlivost ani při interpretaci údajů v samotném výpisu z účtu. Z něho je totiž patrné, že sice byla žalovanému již dříve schválena hotovostní půjčka, resp. úvěr, ve výši 50 000 Kč, současně mu nicméně v září 2018 byl poskytnut další úvěr ve výši 150 000 Kč a k tomu ještě fakticky další úvěr ve výši limitu povoleného přečerpání. Z tvrzení žalobce se pak nepodává žádné posuzování schopnosti žalovaného nadále unést další úvěrové a splátkové zatížení od září 2018 do budoucnosti. Samotná tvrzení by však na podstatě věci nič