112 C 76/2022-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 21. 1. 2022 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 10 000 Kč s příslušenstvím z titulu jistiny dluhu na smlouvě o úvěru. Ta byla mezi účastníky uzavřena 20. 7. 2021. Protože žalovaný od smlouvy odstoupil, byl povinen vrátit plnění, to se však nestalo. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud s ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů, z nichž vyplynulo, že žaloba je důvodná pouze zčásti. 3. Z listin bylo zjištěno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 20. 7. 2021 uzavřena smlouva, na jejímž základě bylo žalovanému poskytnuto 10 000 Kč se splatností v 45 týdenních splátkách po 366 Kč. Dne 23. 7. 2021 od smlouvy žalovaný odstoupil. Dluh nebyl uhrazen přes výzvu ze 17. 12. 2021. 4. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”). Dle ustanovení § 2395 OZ se úvěrující zavazuje na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a oproti tomu stojí závazek úvěrovaného mu tyto prostředky vrátit s úrokem. S přihlédnutím k vymezení práv a povinností obou účastníků v předložených dokladech dospěl soud k závěru, že o takový vztah se jedná i v projednávané věci, když měla vzniknout smlouva o úvěru. Předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, kterou mu tento měl vrátit ve splátkách. S ohledem na smluvní ujednání obsažené v obchodních podmínkách žalovaný od smlouvy odstoupil ve sjednané lhůtě. Podle § 2004 odst. 1 OZ se sjednaný závazek odstoupením od počátku ruší, pročež jsou strany smlouvy sjednaný závazek zakládající povinny si podle § 2992 odst. 2 OZ vrátit vzájemně poskytnuté plnění. To ze strany žalovaného splněno nebylo, když poskytnuté prostředky nevrátil. Jej tížilo důkazní břemeno a břemeno tvrzení o tom, že se tak stalo, byť i částečně, a protože zůstal nečinný, měl soud za prokázané, že dluh nebyl vrácen ani zčásti. Okamžikem, kdy se žalovaný dostal do prodlení podle § 1968 OZ, bylo s ohledem na čl. 9 obchodních podmínek uplynutí tam stanovené lhůty, pročež žalobci vzniklo právo na úroky z prodlení podle § 1970 odst. 1 OZ ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn skutečností, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů proti neúspěšnému účastníkovi (§ 142 odst. 1 OSŘ). Jeho náklady řízení tvoří odměna za právní zastoupení ve výši 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), tři režijní paušály á 100 Kč v celkové výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, za převzetí věci, podání žaloby a předžalobní výzvu podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a h) advokátního tarifu Náklady řízení žalobce dále činí zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a částka daně z přidané hodnoty v sazbě 21 %, jíž je zástupce žalobce plátcem, ve výši 189 Kč podle § 137 odst. 3 OSŘ Celkem tak náhrada nákladů řízení činí částku 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 OSŘ ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. Soud žalobu považuje za formulářovou, a to s přihlédnutím k opakovaně podávaným žalobám obdobného typu stejným žalobcem (např. sp. zn. 29 C 117/2022).