115 C 128/2022-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 24. 2. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 67 865,63 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 31. 7. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 50 000 Kč převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala vrátit částku 50 000 Kč spolu s úrokem ve výši 54 990,76 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 916,41 Kč nejpozději do 31. 7. 2022. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky; na svůj dluh uhradila 11 757 Kč. S účinností ke dni 14. 6. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou ve výši 47 625 Kč na žalobce. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 47 625 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 47 625 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 545,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 032 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 240,63 Kč. 2. Podáním došlým soudu dne 19. 8. 2022 vzal žalobce žalobu ohledně části jistiny ve výši 11 757 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 757 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 11 032 Kč a smluvní pokuty ve výši 20 240,63 Kč, částečně zpět. Uvedl dále, že dle informací původního věřitele žalovaná uhradila částku v celkové výši 11 757 Kč, a to platbou ze dne 2. 9. 2019 ve výši 2 920 Kč, platbou ze dne 11. 10. 2019 ve výši 2 917 Kč, platbou ze dne 18. 11. 2019 ve výši 2 920 Kč a platbou ze dne 13. 1. 2020 ve výši 3 000 Kč. Úhradu žalované žalobce započetl na postoupenou jistinu ve výši 47 625 Kč a domáhá se tak zaplacení dlužní jistiny ve výši 35 868 Kč. Důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované žalobce nedisponuje. 3. Soud s ohledem na částečné zpětvzetí žalobního návrhu řízení v rozsahu zpětvzetí výrokem I. tohoto rozsudku zastavil v souladu s § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu. Souhlasu žalované s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat. 4. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 5. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 6. Dne 31. 7. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru splatném ve splátkách [číslo] na základě které žalobce téhož dne poskytl převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet] uvedený ve smlouvě částku ve výši 50 000 Kč (jak také plyne z výpisu z účtu žalobce za období od 1. 7. 2019 do 31. 7. 2019). Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 54 990,76 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 2 916,41 Kč splatných vždy k 31. dni kalendářního měsíce nejpozději do 31. 7. 2022. Pro případ prodlení žalované s úhradou splátek byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. 7. Výzvou ze dne 31. 12. 2019 a 1. 3. 2020 byly žalovaná opakovaně upomínána na výši dluhu a vyzývá k jeho úhradě. 8. Na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 byla pohledávka za žalovanou s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 25. 6. 2021. 9. Předžalobní upomínkou ze dne 9. 11. 2021 žalobce žalovanou na výši dluhu opětovně upozornil a vyzval ji k jeho úhradě. 10. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností [právnická osoba] a žalovanou, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 19. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalované splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že důkazy o posuzování schopnosti žalované řádně splácet úvěr nedisponuje. 20. Právní předchůdce žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důslede