115 C 131/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 31. 7. 2020, doplněnou o podání ze dne 8. 11. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 4. 11. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 700 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 295 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný uhradil pouze částku 7 700 Kč. Vůči žalobci tak žalovanému vznikl dluh ve výši 10 000 Kč, který je předmětem této žaloby. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 4. 11. 2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že mu byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč a zavázal se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 3 500 Kč a zápůjční úrokovou sazbou ve výši 66 % ročně, poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 200 Kč, tj. celkem 7 700 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 295 Kč splatných vždy 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. První splátka byla splatná dne 11. 11. 2017. 6. V souvislosti s uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] byla dne 4. 11. 2017 vyplněna evidenční karta klienta (žalovaného). Žalovaný uvedl, že žije v nájmu a pobírá mzdu ve výši 11 900 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného měly představovat 7 600 Kč a sestávaly z nájemného ve výši 3 500 Kč, nákladů na další úvěry ve výši 1 800 Kč a jiných (blíže nespecifikovaných) výdajů domácnosti. Z karty vyplývá, že žalobce ověřil výši mzdy žalovaného potvrzením pracovní smlouvou a výplatními páskami. 7. Z přehledu splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný hradil splátky nepravidelně, s úhradou splátek byl v prodlení a na svůj dluh uhradil pouze 7 700 Kč. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2020 žalobce žalovaného vyzval k úhradě dluhu do 7 dnů. 9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 11. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy o zápůjčce. 17. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 18. V posuzované věci žalovaný sice předložil žalobci přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z evidenční karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobce dostatečně ověřovány. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) totiž není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce na ověření výdajů žalovaného zcela rezignoval a spokojil se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřoval. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného pak budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, úklid, a zejména pak nájem) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou. Jistě bylo v možnostech žalobce ověřit si reálnou výši alespoň nákladů na bydlení, a to např. předložením nájemní smlouvy, když žalovaný uvedl, že žije v nájmu. Obdobně pak žalovaný nespecifikoval, co jsou„ jiné“ výdaje domácnosti. Pokud se žalobce spokojil s pouhým tvrzením žalovaného o jeho výdajích, aniž by se pokusil ověřit pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Pouhé vyplnění formuláře (evidenční karty klienta) nelze považovat za náležité prověření finanční situace žalovaného. 19. Žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 20. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 21. Soud proto uzavřel, že smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] byla od počátku neplatná a žalobci vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uhradil částku 7 700 Kč, žalobce má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 2 300 Kč. 22. Žalobce má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku ze dne 3. 2. 2020, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlu