115 C 172/2021-69 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou (místně nepříslušnému) Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 11. 2020, doplněnou o podání ze dne 8. 2. 2022, se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11.638,43 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 10. 2. 2016 smlouvu o vydání kreditní karty, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit čerpaný úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 25,08 % ročně a poplatky dle ceníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3,5 % z celkové dlužné částky, nejméně však 300 Kč. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, právní předchůdce žalobkyně proto dne 6. 1. 2020 celou dlužnou částku zesplatnil. Dlužná částka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 4.641,35 Kč, dlužnými poplatky ve výši 6.997,08 Kč, úrokem ve výši 25,08 % ročně z částky 4.641,35 Kč kapitalizovaným za dobu od 15. 3. 2020 do 14. 4. 2020 ve výši 97,38 Kč a dalším příslušenstvím. Dne 24. 4. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s., která následně dne 7. 5. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 10. 2. 2016 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o vydání kreditní karty EASY [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr formou úvěrového rámce do výše 10.000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3,5 % z dlužné jistiny, nejméně ve výši 300 Kč. Roční úroková sazba činila 25,08 % ročně. Žalovaný se současně zavázal hradit poplatky dle ceníku právního předchůdce žalobkyně. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o vydání kreditní karty bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije v pronájmu a jeho příjem činí 15.000 Kč. 7. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty se podává, že žalovaný čerpal finanční prostředky ve výši 34.780,89 Kč, z toho činila dlužná jistina 27.686,43Kč, dlužné poplatky 6.997,08 Kč a dlužný úrok 97,38 Kč. Splátky úvěru byly ze strany žalovaného hrazeny nepravidelně, na svůj dluh uhradil žalovaný 23.441,25 Kč. 8. Dopisem ze dne 8. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dluhu prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný ke dne 6. 1. 2020. 9. Předžalobní výzvou ze dne 21. 8. 2020 byl žalovaný upozorněn na svůj dluh a byl vyzván k jeho úhradě. 10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 4. 2020 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a.s. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 12. 8. 2020. Společnost [anonymizováno] [právnická osoba] následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 5. 2020 postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne 19. 8. 2020. 11. Předžalobní upomínkou ze dne 21. 8. 2020 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 14. Podle § 3 odst. písm. a) z.s.ú. se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 15. Podle § 9 odst. 1 z.s.ú. je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 16. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 17. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 19. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 20. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 21. V posuzované věci žalovaný sice předložil právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech, avšak informace poskytnuté žalovaným nebyly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Příjem žalovaného byl ověřen telefonickým hovorem, schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Na zkoumání dalších příjmů žalovaného a zejména pak výdajů žalovaného, však právní předchůdce žalobkyně zcela rezignoval. Právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval pravidelné měsíční výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o ohledně výše jeho měsíčních příjmů, aniž by zkoumal, zda tyto příjmy postačí k pokrytí pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. 22. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 23. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 9 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 9 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 24. Soud proto uzavřel, že smlouva o vydán