115 C 248/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2021, doplněnou o podání ze dne 31. 1. 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 27 970,71 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 2. 11. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 45 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 758 Kč, úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 3 875 Kč a administrativním poplatkem ve výši 26 249 Kč, to vše v 60 týdenních splátkách ve výši 1 382 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 35 052 Kč. S účinností ke dni 5. 1. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Dne 2. 11. 2016 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo]. Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla v hotovosti poskytnuta částka ve výši 45 000 Kč a zavázala se tuto částku vrátit spolu úrokem ve výši 7 758 Kč, úrokovou sazbou 28 % ročně, odměnou za zpracování a doručení splácení ve výši 3 875 Kč a administrativním poplatkem ve výši 26 249 Kč, tj. celkem 82 882 Kč, v 60 týdenních splátkách ve výši 1 382 Kč. 6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce byla dne 24. 2. 2017 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, nemá vyživovací vůči jiným osobám. Čistý příjem žalované činil 16 700 Kč měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované činily 4 700 Kč, žalovaná dále hradila splátky v celkové výši 5 619 Kč. Z karty vyplývá, že ze strany původního věřitele byla ověřena výše mzdy žalované potvrzení o příjmu a výplatními páskami. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 6. 1. 2021, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu v celkové výši 73 330 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis byl odeslán dne 25. 1. 2021. 8. Předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021 žalobkyně žalovanou opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 9. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 10. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 3 odst. písm. a) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“) se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet spotřebitelský úvěr, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 16. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 17. V posuzované věci žalovaná sice předložila právnímu předchůdci žalobkyně přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ze zákaznické karty nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany právního předchůdce žalobkyně dostatečně ověřovány. Měsíční výdaje žalované byly stanoveny pouze odhadem a to na částku 4 700 Kč. Žalovaná nespecifikovala, zda je částka 4 700 Kč vynakládána na úhradu nákladů spojených s bydlením, na osobní potřeby apod. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobkyně ověřit si zdroj a skutečnou výši těchto výdajů (např. předložením nájemní smlouvy apod.). Při obecné znalosti o výši současných nákladů na bydlení se pak jeví jako vysoce nepravděpodobné, že by celkové měsíční výdaje žalované na bydlení a další potřeby činily toliko 4 700 Kč. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalované o ohledně jejích měsíčních výdajů, aniž se zajímal o pravdivost těchto tvrzení, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr postupoval s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně rovněž vůbec nereflektoval, že žalovaná splácí další dluhy ve výši cca 5 700 Kč měsíčně. I kdyby údaje uvedené žalovanou byly pravdivé, ačkoliv právní předchůdce k jejich ověřování přistupoval zcela laxně, nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná disponuje dostatečnými prostředky pro úhradu řádných splátek. Příjem žalované činil 16 700 Kč, celkové výdaje činily 10 319 Kč, měsíční částka, se kterou mohla žalovaná disponovat tak mohla činit nanejvýš 6 381 Kč. Týdenní splátka poskytované zápůjčky činila 1 382 Kč, měsíčně tak byla žalovaná povinna hradit 5 528 Kč, volné prostředky po odečtení měsíční splátky předmětné zápůjčky tedy činily 853 Kč, což je částka zcela nedostatečná k pokrytí potřeb jedné osoby pro dobu jednoho měsíce. 18. Právní předchůdce žalobkyně tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Právní předchůdce žalobkyně tedy poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a