115 C 44/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 10. 11. 2021, doplněnou o podání ze dne 3. 1. 2022 a 6. 4. 2022, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 60 735,94 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dále dne 7. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu úrokem ve výši 23,77 % ročně v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 531 Kč. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradil 7 855 Kč. Současně se žalovaný zavázal hradit poplatky a případné sankce dle úvěrových podmínek žalobkyně. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 30. 6. 2021 zesplatnila. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 59 505,94 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, poplatků za pojištění ve výši 500 Kč, smluvních pokut ve výši 500 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav 5. Dne 7. 9. 2020 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 23,77 % ročně v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 531 Kč. Žalovaný čerpal úvěr dne 5. 12. 2017 bezhotovostním převodem na jeho účet č. [bankovní účet]. Splátky úvěru byly ze strany žalovaného hrazeny nepravidelně, poslední úhradu provedl žalovaný dne 11. 3. 2021; na svůj dluh uhradil celkem 7 855 Kč (jak také plyne z výpisu čerpání, úhrad a splátek). Výzvou ze dne 30. 6. 2021 byl žalovaný upozorněn na dluh ze smlouvy o úvěru v celkové výši 65 454,56 Kč a byl vyzván k jeho úhradě do 14 dnů od sepsání výzvy; výzva byla odeslána téhož dne. 6. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný, jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč, příjem domácnosti činí 60 000 Kč a nemá vyživovací povinnost k žádným dětem. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2021 žalobkyně žalovaného opětovně vyzvala k úhradě dluhu. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 16. Při uzavírání smlouvy o úvěru žalovaný sdělil žalobkyni výši svých pravidelných měsíčních příjmů, stran výdajů však žalovaný nesdělil ničeho. Ze smlouvy ani žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně jakkoli ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobkyně rovněž žádným způsobem neověřovala skutečnou výši dalších příjmů žalovaného, nevyžádala na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný (resp. domácnost žalovaného) má další příjem v tvrzené výši 60 000 Kč. 17. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, nezkoumala a neověřovala výdaje určené na bydlení, osobní potřeby, případně zda má žalovaný povinnost hradit další dluhy. Jako zcela nereálná se jeví skutečnost, že měsíční výdaje žalovaného činily pouze 3 500 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). 18. Žalobkyně tedy nepostupovala při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 19. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradil 7 855 Kč, žalobkyně má proto právo na vrácení poskytnutého plnění ve výši 52 145 Kč. 21. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost