116 C 156/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.900 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 5. 2018 a částku ve výši 7.500 Kč představující smluvní pokutu. Podáním ze dne 29. 9. 2021 vzal žalobce svůj návrh co do kapitalizovaného úroku ve výši 600 Kč a co do částky ve výši 7.500 Kč na smluvní pokutě zpět, neboť žalobce nedisponuje důkazy o posouzení úvěruschopnosti žalované splácet úvěr, a proto se po revizi žalovaných částek rozhodl vzít žalobu v uvedeném rozsahu zpět. Usnesením ze dne 26. 10. 2021, č.j. 116 C 156/2021-24, soud návrhu vyhověl a v uvedeném rozsahu řízení zastavil. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 30. 5. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalované v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč. Jejich převzetí žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 13 měsíčních splátek ve výši 1.950 Kč celkovou částku ve výši 25.950 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 15.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši 10.950 Kč Náklady spotřebitelského úvěru představoval součet úroků z úvěru s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 600 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 3.300 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.850 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 30. 6. 2019. Žalovaná se pro případ, že by poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátila, zavázala zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 %. Žalovaná splátky řádně a včas nehradila, když zaplatila částku ve výši 9.850 Kč, která byla započítána na úhradu jednotlivých položek dle předpisu splátek, jenž tvořil přílohu smlouvy o úvěru. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 21. 12. 2020, s účinností k témuž dni, postoupila pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 1. 2021. Žalovaná žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatila ani na základě upomínky ze dne 8. 2. 2021 s lhůtou plnění do 1. 3. 2021 ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 15. 3. 2021, která byla žalované dle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne 17. 3. 2021. Žalobce tak po částečném zpětvzetí žaloby požaduje zaplacení jistiny ve výši 14.900 Kč s úrokem z prodlení od 22. 12. 2020 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2.061,71 Kč za období od 1. 7. 2019 do 30. 11. 2020. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 14. Soud v průběhu řízení usnesením ze dne 13. 9. 2021, č.j. 116 C 156/2021-21, vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované, avšak žalobce na výzvu soudu reagoval sdělením, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnosti žalované úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 15. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalované, hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Žalované byla poskytnuta částka ve výši 15.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaná částku ve výši 9.850 Kč již uhradila. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou, tj. co do částky 5.150 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku uhradila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.150 Kč s úrokem s prodlením ve výši 8,25 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 2. 3. 2021, neboť žalovaná zbývající dlužnou částku neuhradila a neučinila tak ani po té, co byla právním zástupcem žalobce vyzvána k jejímu uhrazení upomínkou ze dne 8. 2. 2021 s lhůtou k plnění do 1. 3. 2021. Žalovaná je tak od 2. 3. 2021 v prodlení. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II., soud žalobu zamítl. 16. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., procesní úspěšnější žalovaná by měla nárok na částečnou náhradu nákladů řízení, z obsahu spisu je však zřejmé, že žalované žádné účelně vynaložené náklady říz