116 C 275/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.818,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené půjčky, která byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 1. 2017. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 13. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka výši 6.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 45 týdenních splátek ve výši 236 Kč, poslední splátka ve výši 228 Kč, celkovou částku ve výši 10.612 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 6.000 Kč a poplatkem ve výši 4.612 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, tj. částku ve výši 799 Kč; částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 1.981 Kč a částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 1.832 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 24. 11. 2017. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když dne 26. 1. 2017 zaplatil pouze částku ve výši 300 Kč. Ze zákaznické karty vyplněné dne 13. 1. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost, žil ve spolubydlení a na plný úvazek pracoval jako rovnač u uvedeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 14.459 Kč, což mělo být dle políček zatrhnutých v zákaznické kartě ověřeno výplatními páskami za měsíce říjen až prosinec 2016 a pracovní smlouvou. Důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje. Jako měsíční příjem byla uvedena pouze mzda ve výši 14.459 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny na částku 8.000 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného tak byl zjištěn ve výši 6.459 Kč. Z předložené výplatní pásky za měsíc říjen 2016 soud zjistil, že žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 10.132 Kč, z výplatní pásky za měsíc listopad 2016 pak částka 18.903 Kč. Z předložené pracovní smlouvy uzavřené dne 19. 10. 2016 soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl uzavřen na dobu určitou do 30. 4. 2017 s nástupem do zaměstnání ke dni 19. 10. 2016. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 17. 7. 2019. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 12. 3. 2020, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 13. 3. 2020. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 5.818,11 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 3. 2. 2017 do data postoupení 24. 6. 2019 z částky 5.818,11 Kč v celkové výši 1.134,47 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 % za období od 25. 11. 2017 do data postoupení 24. 4. 2019 z částky 5.818,11 Kč v celkové výši 2.704,29 Kč, úroku z prodlení od 25. 6. 2019 do zaplacení z částky 5.818,11 Kč a úroku z úvěru ve výši 29 % z částky 5.818,11 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce se rozhodl zbývající dlužný poplatek nepožadovat. 5. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným existovala vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na základě které by právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 6.000 Kč a žalovaný by ve stanovené době tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátil společně se sjednanými poplatky. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). 6. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Právní předchůdce si sice od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se jeho příjmu ze zaměstnání, které mu žalovaný příslušnými listinami (pracovní smlouva, výplatní pásky) doložil, avšak nijak se nezbýval příjmem žalovaného v budoucnu, když žalovaný měl uzavřenu pracovní smlouvu na dobu určitou, a to jen do 30. 4. 2017, přičemž poslední řádná splátka měla být uhrazena až ke dni 24. 11. 2017, tedy o necelých 7 měsíců později. Ohledně výdajů se právní předchůdce spokojil pouze s uvedením částky 8.000 Kč. Za situace, kdy se právní předchůdce žalobce vůbec nezajímal o to, jakým způsobem bude žalovaný po skončení pracovního poměru poskytnutou zápůjčku splácet, nelze říci, že by postupoval s odbornou péčí. Jelikož nebyl uveden žádný jiný příjem, je i při týdenní splátce ve výši 236 Kč předpoklad, že se žalovaný po skončení pracovního poměru dostane do prodlení. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 7. Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 8. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla na základě smlouvy vyplacena částka ve výši 6.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 300 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou. Zbývá tedy uhradit částku 5.700 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávek na žalobce, je tento oprávněn pohledávky vymáhat. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.700 Kč s úrokem s prodlením ve výši 8,05 % ročně od 20. 3. 2020, neboť žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a neučinil tak ani po té, co byl právním zástupcem žalobce vyzván k jejich uhrazení předžalobní upomínkou ze dne 12. 3. 2020 s lhůtou k plnění do 19. 3. 2020, žalovaný se tak ke dni 20. 3. 2020 dostal do prodlení a žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení. Soud přiznal úrok ve výši nižší než zákonné, neboť žalobce v řízení nárokoval úroky v této sazbě. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II., soud žalobu zamítl. 9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěc