116 C 295/2021-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 37.485 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 12. 8. 2020 žalobce uzavřel s žalovanou distančně prostřednictvím elektronických prostředků smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] která byla v listinné podobě žalovanou podepsána dne 20. 8. 2020. Totožnost žalované byla ověřena předložením občanského průkazu. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 50.000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách splatných do konce každého kalendářního měsíce. Minimální splátka úvěru činila 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. V případě, že by dlužná částka k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce byla nižší než 300 Kč, byla výše minimální splátky rovna částce dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Bankovním převodem na č. účtu [bankovní účet], který žalovaná uvedla ve smlouvě, byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 22.100 Kč, a to dne 12. 8. 2020 částka 2.000 Kč, dne 13. 8. 2020 částka 2.500 Kč, dne 17. 8. 2020 částka 400 Kč, dne 24. 8. 2020 částka 1.000 Kč, dne 24. 8. 2020 částka 100 Kč, dne 26. 8. 2020 částka 2.000 Kč, dne 23. 9. 2020 částka 7.000 Kč, dne 25. 9. 2020 částka 300 Kč, dne 5. 11. 2020 částka 2.000 Kč, dne 6. 11. 2020 částka 2.000 Kč a dne 27. 11. 2020 částka 2.800 Kč, jak je patrné z předložených bankovních výpisů. Žalované byly každý měsíc zasílány výpisy z úvěru, z nichž byla patrna aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalovaná se zavázala uhradit také poplatek za čerpání úvěru odpovídající 20 % z čerpané jistiny. Dle bodu 5.2 smlouvy bylo ujednáno, že se na konci každého měsíce stává poplatek za čerpání úvěru součástí jistiny dluhu žalované. Poplatek za jednotlivá čerpání úvěru činil celkem 4.420 Kč (400 Kč + 500 Kč + 80 Kč + 20 Kč + 200 Kč + 400 Kč + 1.400 Kč + 60 Kč + 400 Kč + 400 Kč + 560 Kč). V bodě 6.1 smlouvy byl sjednán úrok ve výši 20 % měsíčně z dlužné částky, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluhu splatným dle bodu 6.5 smlouvy (z důvodu prodlení žalované se splácením dluhu delším než 2 měsíce) byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stal součástí jistiny dluhu. Žalobce úrok vyčíslil na částku ve výši 19.323 Kč. Dle bodu 6.3 smlouvy se žalovaná zavázala uhradit žalobci smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž nárok na smluvní pokutu vznikl po dobu prvních 3 měsíců prodlení a na konci každého kalendářního měsíce se rovněž stal součástí jistiny dluhu. Smluvní pokuta činila celkem částku 363 Kč. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalované zejména nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidencí vedených státními orgány (obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí), přičemž u žalované nenašel žádný negativní záznam. Úvěruschopnost byla dále posuzována dle žalovanou předložených listin (potvrzení o příchozí platbě (mzdě) v měsících červenci a srpnu 2020 a z výplatní pásky za měsíc červen 2020). Průměrný měsíční příjem byl zjištěn ve výši 17.100 Kč. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla své náklady na obživu ve výši 2.000 Kč a náklady na bydlení ve vlastním domě ve výši 3.000 Kč. Žalobce však při určování výše výdajů vycházel z průměrné výše měsíčních výdajů člena průměrné české domácnosti, která činí částku 10.500 Kč. Po odečtení průměrných měsíčních výdajů i po uhrazení minimální splátky úvěru tak žalované mělo zůstat k dispozici dalších 4.680 Kč. Žalovaná na svůj dluh zaplatila pouze částku ve výši 8.721 Kč, a to platbami ze dne 23. 9. 2020 ve výši 1.920 Kč, ze dne 4. 11. 2020 ve výši 4.000 Kč a ze dne 26. 11. 2020 ve výši 2.801 Kč. Jelikož žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila a dostala se do prodlení se splacením dluhu po dobu delší jako dva měsíce, žalobce v souladu s bodem 6.5 smlouvy úvěr zesplatnil ke dni 28. 2. 2021. Žalovaná dlužnou částku žalobci neuhradila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 15. 6. 2021, která byla žalované dle předloženého podacího archu odeslána téhož dne. Žalobce tak požaduje zaplacení částky ve výši 37.485 Kč (22.100 Kč + 4.420 Kč + 19.323 Kč + 363 Kč – 8.721 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 3. 2021 do zaplacení. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 2048 věty prvé občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. 7. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaná dosahovala dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jejími měsíčními výdaji a zůstával jí tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by celá uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované neplatná. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení však soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalované byly postupně na výše uvedený bankovní účet poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 22.100 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla uvedena ve výpisech u úvěru. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas neplatila, když nepravidelnými platbami v různé výši zaplatila celkem 8.721 Kč, a proto se celý úvěr stal splatným ke dni 28. 2. 2021. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, žalobci vzniklo v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 11. Soud žalobu zamítl co do částky 23.743 Kč představující požadovaný úrok a poplatek. Úrok byl sjednán ve výši 20 % měsíčně, což představuje roční úrok ve výši 240 %, poplatek byl sjednán ve výši 20 % z čerpané jistiny. Takto vysoký poplatek a úrok soud považuje za nemorní, v rozporu s dobrými mravy, když takto sjednaná výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, dále sp.zn. 20 Cdo 2841/2018). Předmětnou smlouvu o úvěru tedy soud shledává v části sjednání úroku a poplatků za neplatnou dle § 580 odst. 1 a dle § 588 občanského zákoníku. 12. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a ani jinak tv