116 C 307/2021-25 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky, která byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 13. 12. 2016. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovanou dne 13. 12. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byla žalované poskytnuta zápůjčka výši 15.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 467 Kč, poslední splátka ve výši 408 Kč, celkovou částku ve výši 27.961 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 15.000 Kč a poplatkem ve výši 12.961 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, tj. částku ve výši 2.586 Kč; částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 6.695 Kč a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3.680 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 6. 2. 2018. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná sjednané splátky řádně a včas nehradila, když zaplatila pouze částku ve výši 500 Kč dne 19. 12. 2016. Ze zákaznické karty vyplněné dne 13. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy svobodná, neměla žádnou vyživovací povinnost, žila ve spolubydlení a na plný úvazek pracovala jako uklízečka u uvedeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 13.992 Kč, což mělo být dle políček zatrhnutých v zákaznické kartě ověřeno pracovní smlouvou uzavřenou na dobu neurčitou a potvrzením o příjmu ze dne 9. 12. 2016. Důvodem zápůjčky byly rodinné události. Jako měsíční příjem byla uvedena pouze mzda ve výši 13.992 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované byly vyčísleny na částku 8.500 Kč. Disponibilní zůstatek žalované tak byl zjištěn ve výši 5.492 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 17. 7. 2019. Žalovaná žalobci dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 12. 3. 2020, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 13. 3. 2020. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 14.500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 27. 12. 2016 do data postoupení 24. 6. 2019 z částky 14.500 Kč v celkové výši 2.950,55 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 28 % za období od 7. 2. 2018 do data postoupení 24. 6. 2019 z částky 14.500 Kč v celkové výši 5.672,72 Kč, úroku z prodlení od 25. 6. 2019 do zaplacení z částky 14.500 Kč a úroku z úvěru ve výši 28 % z částky 14.500 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvy jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí ve smyslu § 75 o spotřebitelském úvěru posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). 13. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet. Dle předložené zákaznické karty se právní předchůdce žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalované. Ohledně výdajů se právní předchůdce spokojil pouze s uvedením částky 8.000 Kč. Za situace, kdy žalovaná dosahovala měsíčního příjmu pouze 13.992 Kč a jen měsíční splátka měla činit částku ve výši 1.868 Kč, měl právní předchůdce žalobce o to důkladněji zkoumat a ověřovat reálné výdaje žalované a její skutečný disponibilní zůstatek. Například z výpisu z bankovního účtu mohl právní předchůdce získat představu o celkovém finančním hospodaření žalované, zda tato vůbec bude schopna po dobu cca 15 měsíců platit tak vysoké splátky. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalované. Z tohoto důvodu je smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 14. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalované, hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Žalované byla na základě smlouvy vyplacena částka ve výši 15.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila částku ve výši 500 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou. Zbývá tedy uhradit částku 14.500 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávek na žalobce, je tento oprávněn pohledávky vymáhat. Žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku uhradila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.500 Kč s úrokem s prodlením ve výši 10 % ročně dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 20. 3. 2020, neboť žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a neučinila tak ani po té, co byla právním zástupc