13 C 21/2022-42 — Městský soud v Brně

1. Žalobou soudu doručenou dne 26. 1. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 177 358,96 Kč s příslušenstvím z titulu rámcové smlouvy [číslo] smlouvy o úvěru ze dne 5. 5. 2020 č. [anonymizováno], na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách v částce 3 038 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 20. 6. 2020. Žalovaná však uhradila pouze první tři splátky úvěru a částečně čtvrtou splátku, na kterou uhradila částku 2 958,71 Kč. Protože žalovaná dále na úvěr ničeho nehradila, žalobkyně úvěr zesplatnila k 20. 12. 2021 a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu. Konkrétně žalobkyně požadovala zaplacení částky 177 358,96 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, částky 4 417,82 Kč představující kapitalizovaný obchodní úrok za období od 20. 8. 2021 do 19. 12. 2021, dále obchodní úrok 9,9 % ročně z částky 177 358,96 Kč od 20. 12. 2021 do 18. 1. 2022, obchodní úrok 8,5 % ročně z částky 177 358,96 Kč od 19. 1. 2022 do zaplacení (dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.) a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 177 358,96 Kč od 30. 12. 2021 do zaplacení. Dále pak žalobkyně požadovala částku 600 Kč, představují náhradu nákladů vymáhání. Podáním ze dne 15. 7. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, a to z důvodu úhrady částky 7 000 Kč ze strany žalované, přičemž žaloba byla vzata zpět co do částky 3 999,68 Kč představující nesplacenou jistinu úvěru, částky 3 000,32 Kč představující kapitalizovaný obchodní úrok a částky 600 Kč představující náklady vymáhání. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, její majetkové poměry a ze zjištěných údajů dospěla k závěru, že žalovaná bude schopna úvěr splácet. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 4. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne 6. 5. 2020 Rámcovou smlouvu [číslo] na základě které byl žalované aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a poskytnut úvěr č. [anonymizováno] ve výši 200 000 Kč (rámcová smlouva + smlouva o úvěru). Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 038 Kč. Strany si sjednaly úrok ve výši 9,90 % ročně (splátkový kalendář). Žalované byl úvěr vyplacen na bankovní účet dne 5. 5. 2020 (výpis z běžného účtu). Žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná bydlí u rodičů, tedy bez nákladů na bydlení a nesplácí žádný další závazek (úvěrová zpráva + výpis z účtu). Z výpisů z účtu pak vyplynulo, že průměrný měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce činil částku 18 065 Kč (výpis z účtu). Žalobkyně dne 20. 12. 2021 zaslala žalované dopis oznamující zesplatnění úvěru a zároveň žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost jejího soudního vymáhání (výzva k zaplacení dluhu + podací arch). Dle smlouvy a obchodních podmínek měla žalobkyně právo na zesplatnění dosud nesplaceného úvěru v případě prodlení žalované s hrazením pravidelných splátek řádně a včas (smlouva o úvěru a obchodní podmínky žalobkyně). Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalobkyně ke dni zesplatnění úvěru evidovala vůči žalované dluh na jistině v částce 177 358,96 Kč a na obchodních úrocích v částce 4 417,82 Kč (přehled plateb). 5. Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 9. Podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. soud výrokem I. rozsudku v rozsahu částečného zpětvzetí řízení částečně zastavil. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než ve věci začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas žalované se zpětvzetím návrhu. 10. Ve zbytku pak soud žalobě zcela vyhověl. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla uzavřena platná smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž vyplývala žalobkyni povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky, žalované pak povinnost ve sjednaných měsíčních splátkách vyčerpaný úvěr spolu se smluvními úroky z úvěru splácet (§ 2395 o. z.). Před poskytnutím jednotlivých úvěrů byla úvěruschopnost žalované prověřena v souladu s § 86 ZSÚ. V této souvislosti je nutné poukázat na skutečnost, že splátky jednotlivých úvěru byly vůči prokázaným příjmům žalované nízké a závěr, že je v silách žalované tuto částku měsíčně hradit byl dle názoru soudu odůvodněný. Žalobkyně svoje povinnosti splnila, když žalované sjednaný úvěr vyplatila. Žalovaná však své smluvní povinnosti nedodržela, když měsíční úvěrové splátky řádně a včas nehradila, a od splatnosti první neuhrazené splátky je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). V souvislosti s porušováním smluvních povinností ze strany žalované tak žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvou k zesplatnění poskytnutého úvěru (podmínky pro používání úvěru). Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku, tj. zesplatněnou jistinu, úroky z úvěru, úroky z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), přičemž v souladu s § 122 ZSÚ byla výše obchodního úroku od 19. 1. 2022 snížena na 8,5 % ročně. 11. Procesně plně úspěšné žalobkyni (žalobkyně byla úspěšná i ohledně částky 7 000 Kč do které bylo řízení zastaveno, neboť k zastavení řízení došlo z důvodu částečné úhrady žalované) soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 119 Kč a z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. ve výši 900 Kč (dle § 1 a § 2 odst. 3 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů za tři úkony spočívající v 2 x návrhu ve věci samé (žaloba + zpětvzetí) a výzvě k plnění (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky)). Náhradu nákladů řízení v celkové výši 8 019 Kč uložil soud zaplatit žalované k rukám žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).