14 C 273/2021-43 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 660 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 10. 2006. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 21. 10. 2006 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], [IČO]) s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaný si peněžní prostředky převzal hotově v den uzavření smlouvy. V uvedené smlouvě se žalovaný zavázal vrátit formou 52 týdenních splátek ve výši 192 Kč celkovou částku 9 984 Kč tvořenou půjčkou ve výši 6 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 3 984 Kč. Žalovaný půjčku řádně a včas nesplácel. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. dne 20. 10. 2007. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 a přílohy [číslo] této smlouvy má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku včetně příslušenství postoupila s účinností ke dni 1. 7. 2015 na [anonymizována dvě slova]. Z předloženého oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 a poštovního podacího archu má soud za prokázané, že žalovaný byl informován o změně v osobě věřitele. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova]. a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018 (viz čl. XV. odst. 15.3 in fine smlouvy). Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 11. 9. 2018. Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalobkyni pouze celkovou výši úhrad žalovaného, tj. částku 4 324 Kč, kterou žalobkyně v souladu s čl. 5 smluvních podmínek smlouvy o půjčce započetla nejprve na úhradu souhrnného poplatku a následně na jistinu. Ke dni postoupení pohledávka představovala jistinu ve výši 5 660 Kč. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ občanský zákoník“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o půjčce dle § 657 a násl. občanského zákoníku. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, jak vyplývá ze samotné smlouvy o půjčce uzavřené v písemné podobě. Povinností žalovaného bylo vrátit poskytnuté finanční prostředky i se sjednaným souhrnným poplatkem (kapitalizovaným úrokem) dle § 658 odst. 1 občanského zákoníku Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným dle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobkyni, která je tak ve věci aktivně legitimována. Žalovaný svoji povinnost vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se souhrnným poplatkem (kapitalizovaným úrokem) v pravidelných měsíčních splátkách porušil. Žalovaný se rovněž dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyni tak vzniklo v souladu s § 517 odst. 2 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil ani jinak nárok žalobkyně nerozporoval. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 660 Kč s úrokem z prodlení, jehož výše vychází z § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., ve spojení s ustanovením § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10 000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobkyni přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla částka 800 Kč navýšena o příslušnou sazbu DPH. Žalobkyni byla také přiznána náhrada soudního poplatku ve výši 400 Kč. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.