14 C 72/2022-39 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 10 000 Kč s příslušenstvím a dále částky ve výši 2 690 z titulu vrácení úvěru poskytnutého žalované žalobce na základě úvěrové smlouvy. 2. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 3. 12. 2020 pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, k čerpání úvěru došlo bezhotovostním převodem, když žalobce poskytl žalované úvěr na účet č. [bankovní účet]. 3. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, proto dne 7. 3. 2021 došlo k zesplatnění úvěru. 4. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 10 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 2 690 Kč. 5. Žalobce přes opakované výzvy soudu ze dne 20. 4. 2022, ze dne 19. 5. 2022 a ze dne 26. 3. 2022 nedoplnil, jak žalobce postupoval při prověřování úvěruschopnosti žalované a z čeho konkrétně vycházel. Žalobce sice předložil listinné důkazy týkající se příjmů žalované, avšak nic dalšího neuvedl a další důkazy soudu přes opakované výzvy nepředložil. 6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 7. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 8. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 3. 12. 2020 smlouvu pomocí prostředků komunikace na dálku s tím, že poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a k čerpání úvěru došlo bezhotovostní výplatou finančních prostředků na účet žalované, který uvedla do smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala hradit splátky úvěru, přičemž na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Vzhledem k tomu žalobce úvěr zesplatnil ke dni 7. 3. 2021 a vyzval žalovanou, aby jej vrátila. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, neboť žalovaný byl spotřebitelem (ust. § 419 občanského zákoníku), splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. 14. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 15. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). 16. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru dle vlastních tvrzení při posuzování úvěruschopnosti žalované řádně prověřil její úvěruschopnost, avšak k tomu žalobce neuvedl přes opakované výzvy soudu žádné tvrzení. Vzhledem k tomu soud nemůže vycházet ani z předložených listinných důkazů, když k nim absentují tvrzení žalobce. Tvrzení žalobce byla zcela nekonkrétní. Soudu tak není známo, z jakých konkrétních údajů o žalované žalobce při posuzování úvěruschopnosti vycházel. Soud dospěl k závěru, že žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když nijak nezjišťoval ani neověřoval konkrétní majetkové poměry žalované, zejména její příjmy a výdaje. Žalobce si měl od žalované vyžádat např. podrobné položkové výpisy z jejího bankovního účtu za předchozí období. Žalobce měl přitom povinnost řádně zkoumat příjmovou i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. 17. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobce neposoudil úvěruschopnost žalované řádně. Uzavřená smlouva o úvěru ze dne 3. 12. 2020 je absolutně neplatná podle ust. § 588 občanského zákoníku s odkazem na ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. 18. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 10 000 Kč nebyla žalobci ze strany žalované vrácena. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. občanského zákoníku nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč. Soud tedy žalobě částečně vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 10 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky přímo v přípisu nazvaném oznámení o zesplatnění zápůjčky ze dne 7. 3. 2021, a to ke dni 7. 3. 2021. Žalovaná se proto dostala do prodlení dne 8. 3. 2021. 19. Ve zbytku soud žalobu zamítl (II. výrok), neboť z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy (ust. § 588 občanského zákoníku) nemá nárok na smlouvou sjednanou smluvní pokutu. 20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci částečně úspěšný, má prot