16 C 216/2021-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku 37.546,20 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4.11.2017 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] - právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru č. 1 2017 s přílohou tvořící předpis splátek pro žalovanou zvolenou variantu úvěru. Na základě uzavřené smlouvy byla žalované poskytnuta v hotovosti jistina úvěru ve výši 50.000 Kč, kterou převzala při podpisu smlouvy, což stvrdila vlastnoručním podpisem smlouvy. Ve smlouvě se žalovaná zavázala uhradit žalobci spolu s jistinou úvěru i příslušenství úvěru za dobu jeho trvání v celkové výši 42.000 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatek za uzavření smlouvy splatném při uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek, tedy celkem 92.000 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr věřiteli splatit v 16 měsíčních splátkách po 5.750 Kč, přičemž první splátka byla splatná v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost úvěru pak připadala na den 4.3.2019. Žalovaná své povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně a včas neplnila, s úhradou splátek se dostala do prodlení, když zaplatila toliko 69.050 Kč, což odpovídá 12 řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek pak byly původním věřitelem alokovány dle předpisu splátek tvořícího přílohu smlouvy o úvěru. Na poskytnutou jistinu úvěru tak byla alokována částka ve výši 27.050 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo alokováno celkem 42.000 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl původnímu věřiteli nárok na zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny a dále nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, s tím že v rámci revizního přepočtu smluvní pokuty požaduje žalobce smluvní pokutu toliko z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 22.950 Kč, a to za období od prvého dne prodlení po splatnosti poslední splátky, tj. od 5.3.2019 do 30.11.2020. 2. Pohledávka byla postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020, s účinností k témuž dni, což bylo oznámeno dlužníkovi přípisem ze dne 19.1.2021. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Městský soud v Brně provedl důkaz notářským zápisem, jež byl sepsán dne 27.9.2018 JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec] pod sp.zn. NZ [číslo], [spisová značka], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2020, oznámením o postoupením pohledávky ze dne 19.1.2021, smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 4.11.2017 včetně předpisu splátek ke smlouvě o úvěru z téhož dne, formulářem pro standardní informace spotřebitelského úvěru, předžalobní výzvou ze dne 8.1.2021 a 15.3.2021, čestným prohlášením ze dne 4.11.2017, poštovními poukázkami, mzdovými listy za rok 2017, jakož i finanční analýzou, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že dne 14.11.2017 byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a [celé jméno žalované] jako dlužnicí, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, při celkových nákladech spotřebitelského úvěru 42.000 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná jako dlužnice a spotřebitelka zavázala zaplatit, byla ve smlouvě vyčíslena v rozsahu 92.000 Kč, a to prostřednictvím 16 pravidelných rovnoměrných měsíčních splátek po 5.750 Kč, splatných vždy do 4. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Poslední splátka byla splatná dnem 4.3.2019. Ve smlouvě si účastníci dále sjednali, že při podpisu smlouvy byl poskytnut žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 50.000 Kč, kdy poskytnutí této částky dlužník potvrdil svým podpisem. Na základě notářského zápisu, jež byl vyhoven dne 27.9.2018 JUDr. [jméno] [příjmení], notářkou se sídlem v [obec] pod sp.zn. NZ [číslo], [spisová značka] byla část závodu původního věřitele, tj. společnosti [právnická osoba] se sídlem [adresa], [obec], tvořená divizí spotřebitelských úvěru, převedena na společnost [právnická osoba], kdy doklad o koupi části závodu byl uložen ve sbírce listin. V důsledku koupi části závodu se tak věřitelem pohledávky evidované za žalovanou stala společnosti [právnická osoba], která uzavřela dne 21.12.2020 se současným žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno podáním ze dne 19.1.2021. Z finanční analýzy soud zjistil, že v kolonce výše měsíčních příjmů žadateli uvedena částka 16.712 Kč, v kolonce výše měsíčních výdajů žadatele 6.500 Kč. V kolonce rezerva na neočekávané výdaje je uvedena částka 1.000 Kč a v kolonce měsíční volné finanční zdroje částka 9.212 Kč. Podáním ze dne 8.2.2021 a 15.3.2021 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky. 5. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 6. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 8. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba důvodná není, když v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla dne 4.11.2017 platně uzavřena úvěrová smlouva č. 1 2017 ve smyslu ust § 2395 a následující o.z. ve spojení s ust. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o vztah spotřebitele ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby osobě fyzické, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v částce 50.000 Kč. 14. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitky neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka, jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí soudního dvora Evropské u