17 C 148/2022-19 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.4.2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 11.720 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně podanou žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společnosti [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena dne 30.6.2020 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal celkem splatit částku ve výši 9.840 Kč, a to 30.7.2020. Žalovaný však sjednanou částku řádně a včas nezaplatil a dostal se do prodlení. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 postoupena pohledávka žalobkyni. Žalobkyně tedy požadovala úhradu částky ve výši 8.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 11.12.2021, dále částku ve výši 1.840 Kč představující nesplacený úrok a částku ve výši 150 Kč za poplatek za upomínku. S ohledem na uvedené byla dále žalovanému vyčíslena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná den následující po dni takého prodlení. Smluvní pokuta činí částku ve výši 3.720 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku ve výši 256 Kč na nákladech mimosoudního vymáhání a částku ve výši 840,82 Kč za kapitalizovaný úrok z prodlení od 31.7.2020 do 10.12.2021. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 7.4.2022. 1. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným byla uzavřena dne 30.6.2020 smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník. Na základě uzavřené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 30.7.2020 vč. úroku ve výši 1.840 Kč, roční pevná zápůjční úroková sazba činila 279,83% (uvedené bylo zjištěno z předmětné smlouvy). Dne 30.6.2020 byla žalovanému právním předchůdcem žalobkyně poskytnuta na jeho účet č. [bankovní účet] částka ve výši 8.000 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy nesplatil, i když k tomu byla opakované vyzván upomínkou ze dne 13.8.2020, ze dne 30.8.2020, ze dne 10.9.2020. Následně byla pohledávka ve výši 13.718 Kč postoupena žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 s účinností k 10.12.2021, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 16.12.2021. K úhradě částky ve výši 13.775,86 Kč byl žalovaný vyzvána výzvou ze dne 12.1.2022 s úhradou do 31.1.2022, kdy byl upozorněn na možnost vzniká nákladů mimosoudního vymáhání. Předžalobní výzvou ze dne 7.4.2022 byl žalovaný, a to nejpozději do 15.4.2022 vyzván k úhradě částky ve výši 13.718 Kč. Žalovaný byla upozorněna na možnost soudního vymáhání pohledávky a vznik dalších nákladů. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím České pošty s.p. dne 11.4.2022. Žalobkyně v souvislosti s úvěrovou smlouvou [číslo] měla dle výpisu úkonů mimosoudního vymáhání ze dne 25.4.2022 zaslat žalovanému dne 1.2.2022 obyčejný dopis (39 Kč) a dne 8.3.2022 měl žalovaného na kontaktní adrese navštívit pověřený terénní pracovník (217 Kč). Výše nákladů vyplývala z dopisu ze dne 12.1.2022. 4. Soud provedené důkazy hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 5. Dle ust. § 419 občanského zákoníku je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 6. Dle ust. § 421 odst. 1 občanského zákoníku za podnikatele se považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon. 7. Podle § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. 8. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná toliko částečně. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy. 16. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. V řízení nebylo vůbec prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně vůbec posuzoval schopnost žalovaného úvěr splatit. 17. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci právní předchůdce žalobkyně rezignoval na svoji povinnost zkoumat