17 C 212/2020-36 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7.10.2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud ve znění změny žaloby ze dne 10.3.2022 uložil žalovanému zaplatit žalobci částku ve výši 58.641 Kč z titulu majetkové újmy, která žalobci vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu žalovaného. Žalobce podanou žalobu odůvodnil s tím, že dne 31.3.2011 bylo Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie [územní celek], [anonymizováno 11 slov], vydáno usnesení čj. [anonymizováno] [číslo], kterým byly ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 11 2011 č.j. 9 To 182/2011-238 zajištěny peněžní prostředky na účtu žalobce č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], do celkové výše 610.000 Kč včetně jejich příslušenství, neboť mělo panovat důvodné podezření, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou určeny ke spáchání trestného činu nebo k jeho spáchání byly užity, nebo jsou výnosem z trestné činnosti, a to v souvislosti se trestním stíháním osoby [jméno] [příjmení], [datum narození]. Proti uvedenému usnesení, které se týkalo zajištění peněžních prostředků, podal žalobce několik žádostí o jeho zrušení, kterým nebylo vyhověno. Zajištění peněžních prostředků na uvedeném účtu bylo zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně č.j. 10 T 8/2011-5070 ze dne 4.12.2013, které však bylo ke stížnosti státního zástupce zrušeno Vrchním soudem v Olomouci dne 9. 1. 2014 usnesením sp. zn. 5 To 95/2013. Dne 22. 2 2016 vydal Krajský soud v Brně usnesení pod č.j. 10 T 8/2011-5298, kterým podle § 79a odst. 3 tr. ř. podle § 80 odst. 1 a § 81a tr. řádu per analogiam vrátil částky ve výši 400.000 Kč a resp. 110.000 Kč, zajištěné na účtu žalobce, třetím osobám, a dále podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. z. zabral peněžní prostředky ve výši 250.000 Kč, zajištění na účtu žalobce Krajský soud tak nesprávně rozhodl dokonce o peněžních prostředcích ve výši 760.000 Kč, ačkoliv zajištěno bylo pouze 610.000 Kč. Ke stížnosti žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením č.j. 5 To 31/2016-5325 ze dne 3. 5.2016 rozhodl o částečném zrušení usnesení, a to v části, kterou bylo rozhodnuto o zabrání peněžních prostředků, kdy Krajskému soudu v Brně bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Teprve dne 9. 3. 2017 Krajský soud v Brně usnesením čj. 10 T 8/2011-5393 zrušil zajištění peněžních prostředků na účtu žalobce, a to s právní mocí k 10. 4. 2017. Žalobce spatřuje nesprávný úřední postup v postupu Krajského soudu v Brně a Vrchního soudu v Olomouci, kterým trvalo více než 6 let, než pravomocně rozhodly o zrušení předmětného usnesení o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce tj. od 31.3.2011, kdy k faktickému zrušení zajištění došlo až dne 10.8.2017 po zaslání rozhodnutí o zrušení zajištění s doložkou právní moci [právnická osoba], a to až po urgenci banky ze dne 27.7.2017 Tyto průtahy v řízení však nezapříčinil žalobce, neboť tento od pořádku vždy řádně a včas žádal o zrušení zajištění, své žádosti řádně odůvodňoval. Naproti tomu orgány činné v trestním řízení se ve svém postupu dopustily opakovaně nesprávného úředního postupu, jehož výsledkem bylo opakované vydání nesprávných rozhodnutí. V dané věci přitom byly zajištěny peněžité prostředky žalobce, kterému bylo výrazným způsobem narušeno jeho základní, ústavou zaručené právo na ochranu vlastnictví. S tím, že se ve věci žalobce jedná o nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, se ztotožnil i Městský soudu v Brně ve svém rozsudku ze dne 10.1.2020 č.j. 44 C 36/2018-68, kdy rozhodoval o žalobě žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem. Žalobce v projednávané věci požaduje náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech souvisejících s vedením účtu č. [bankovní účet] ve výši 28.125 Kč, které se sestávají z poplatků za správu účtu od 30.4.2011 do 31.7.2017 ve výši 26.245 Kč, nákladů na pojištění ke kartě k tomuto účtu od 30.4.2011 do 31.5.2013 ve výši 940 Kč, poplatků za výzvu k zaplacení dlužné částky ze dne 6.6.2011 ve výši 800 Kč a jiných poplatků spojených se správou účtu od 31.3.2011 do 10.8.2017 ve výši 140 Kč. A dále žalobce požaduje náklady právního zastoupení žalobce ve shora uvedené trestním řízení ve výši 30.516 Kč, kdy tato částka byla žalobci vyúčtována právním zástupcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]), ev. č. [číslo advokáta] vykonávající advokacii jako společník v [právnická osoba] kancelář [] [anonymizováno] [právnická osoba], fakturou [číslo] ze dne 26. 4. 2019, kterou žalobce uhradil dvěma platbami, a to dne 20. 5.2019 a dne 2. 8. 2019. Jednalo se o odměnu za následující úkony: převzetí a příprava zastoupení na základě smlouvy o poskytnutí právních služeb, žádost o zrušení zajištění ze dne 9. 1. 2013, vyjádření ke stížnosti státního zástupce ze dne 9. 1. 2014 (1/2, společný úkon), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 20. 1. 2015, účast na veřejném zasedání dne 1. 2. 2015 (1, společný úkon), vyjádření k návrhu státního zástupce a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 3. 2015 (1/2, společný úkon), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 23. 11. 2015, účast na veřejném zasedání dne 24. 11. 2015 (společný úkon), účast na veřejném zasedání dne 22. 2. 2016 (společný úkon), další porada s klientem přesahující jednu hodinu dne 7. 3. 2016, stížnost proti usnesení soudu ze dne 10. 3. 2016 + doplnění stížnosti ze dne 18. 3. 2016 (1/2, společný úkon), účast na veřejném zasedání dne 9.3.2017 (1, společný úkon). Celkem tedy 12 úkonů právní služby, z nichž za 9 náleží mimosmluvní odměna v plné výši podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu a za 3 náleží odměna ve výši jedné poloviny podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu. Dále 4 z úkonů, za něž náleží odměna v plné výši, a 3 z úkonů, za něž náleží polovina odměny, byly společnými úkony ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu, učiněné právním zástupcem současně za žalobce i další zúčastněnou osobu, a to [jméno] [příjmení], [datum narození], a náleží tak za ně odměna snížená o 20 %. Dle § 10 odst. 3 písm. c), § 7 advokátního tarifu činila odměna za jeden úkon právní služby částku ve výši 2.300 Kč. Za pět úkonů plné odměny, čtyři úkony plné odměny snížené o 20 % a tři úkony odměny ve výši jedné poloviny snížení o 20 % tak činila odměna 21.620 Kč. K tomu se vážící náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, která činí 300 Kč za jeden úkon právní služby tj. za 12 úkonů tedy 3.600 Kč. Celková suma je tedy 25.220 Kč, která je navýšena o 21% DPH z této částky, tj. 5.296,20 Kč. Shora uvedený nárok žalobce uplatnil u žalovaného podáním ze dne 10.9.2019, avšak tento jej odmítl jako nedůvodný. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, žalobou uplatněný nárok považuje za nedůvodný a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný učinil nesporným toliko skutečnost, že žalobce žádostí ze dne 10. 9. 2019 uplatnil z důvodů v žalobě popsaných u žalovaného nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 58.626,20 Kč spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a dále náhradu nákladů spojených s vedením účtu. K projednání této žádosti došlo dne 14. 12. 2020, s tím, že žalovaný dospěl k závěru, že ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb., a proto požadovaná náhrada škody nebyla žalobci poskytnuta. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 44 C 36/2018 soudy dospěly k závěru, že rozhodnutí o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu žalobce ze dne 31. 3. 2011, [číslo jednací] nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost, a tedy není nezákonným rozhodnutím ve smyslu ust. § 7 zákona č. 82/1998 Sb. s tím, že žalobce nemá nárok na náhradu tvrzené nemajetkové újmy vůči státu, přičemž co se týče nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce předmětného řízení, tento shledán byl. Jelikož je řízení již pravomocné, je žalovaný vázán závěrem vysloveným soudem. Žalovaný má za to, že náklady, které žalobci vznikly v souvislosti s vedením účtu č. [bankovní účet], na kterém byly zajištěny finanční prostředky, by žalobce vynaložil i v případě, kdyby k zajištění finančních prostředků na účtu nedošlo tj. nelze zde shledat existenci odpovědnostního titulu. Ve vztahu k nákladům právního zastoupení žalovaný uvedl, že z trestního spisu vyplývá, že právní služby poskytnuté žalobci jeho právním zástupcem byly činěny právě v souvislosti se zajištěnými peněžními prostředky na účtu, kdy se žalobce snažil o zrušení rozhodnutí o zajištění těchto prostředků tj. tyto byly poskytnuty v souvislosti se zajištěním finančních prostředků, kdy opětovně ve vztahu k uvedenému žalovaný uvádí, že toto nebylo nezákonné. 3. Z níže uvedených listinných důkazu učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. 4. Dne 10.9.2019 žalobce adresoval žalovanému žádost o náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a nesprávným úředním postupem s tím, že žalobce požadoval úhradu majetkové újmy ve výši 58.626,20 Kč. Tato újma se sestávala z částky ve výši 28.110 Kč a představovala náklady spojen