18 C 285/2021-89 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 9.9.2020 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20.212,22 Kč z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (nyní [právnická osoba]) dne 8.12.2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč, žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách. Dne 16.6.2020 došlo k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které došlo k postoupení této pohledávky na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25.6.2020. Žalovaný úvěr v celkové výši [číslo] kč čerpal, s úhradou splátek se však dostal do prodlení, proto došlo k zesplatnění pohledávky, celá se stala splatnou ke dni 31.10.2019. Dluh žalovaného je tvořen z dlužné jistiny ve výši 7.832,94 Kč, dlužných smluvních úroků ve výši 821,09 Kč, smluvních poplatků ve výši 3.932,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 485,30 Kč. Dne 16.9.2010 uzavřel žalovaný se stejným právním předchůdcem smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl zřízen a veden žalovanému bankovní účet č. [bankovní účet], současně bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorentní úvěr, který čerpal v celkové výši 6.085,51 Kč, s úhradou svých závazků se však dostal do prodlení, proto došlo k zesplatnění pohledávky. Celkový dluh z tohoto kontokorentního úvěru tvoří dlužná jistina 6.085,51 Kč, smluvní poplatky 600 Kč a úroky z prodlení 454,77 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V průběhu řízení vzal žalobce z části svůj návrh zpět, a to ohledně dlužných smluvních úroků ve výši 821,09 Kč, smluvních poplatků ve výši 3.932,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 485,30 Kč, dále u druhé pohledávky ohledně smluvních poplatků ve výši 600 Kč a úroku z prodlení ve výši 454,77 Kč, soud proto v této části řízení zastavil usnesením Městského soudu v Brně ze dne 4.4.2022 č.j. 18 C 285/2021-68, které nabylo právní moci dne 5.5.2022. 4. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 5. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne 16.9.2010 se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které byl žalovanému veden a zřízen bankovní účet č. [bankovní účet] a dne 15.6.2018 byl zřízen k tomuto účtu [anonymizováno] kredit s limitem 10.000 Kč (dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách uzavřené mezi klientem a bankou dne 16.9.2010, když žalovaný čerpal úvěr ve výši 6.085,51 Kč (výpis z úvěrového účtu ze dne 17.6.2020). Žalovaný se však dostal s úhradou úvěru do prodlení. Žalobce soudu dále doložil Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] z 1.11.1999, sazebník poplatků platný od 1.4.2013, dále doložil rámcovou smlouvu o postoupení pohledávky, předávací protokol ke smlouvě o postoupení, oznámení o postoupení spolu s podacím archem, rovněž potvrzení o úplatě. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce dále uzavřel dne 8.12.2016 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty (smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 8.12.2016), na základě které právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit průběžně dle smlouvy. Žalovaný však řádně tento úvěr nesplácel, dostal se do prodlení, proto právní předchůdce žalobce tento úvěr zesplatnil (rozhodnutí o zesplatnění), na základě toto se stala pohledávka splatnou 31.10.2019, když dlužná jistina zde činila 7.832,94 Kč. Dlužná jistina u kontokorentního úvěru pak činila 6.085,51 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce tento soudu doložil žádost žalovaného o úvěr, čestné prohlášení o příjmu, potvrzení o výši příjmů, vyjádření postupitele k prověřování úvěruschopnosti a historický výpis z úvěrového účtu. Soud z těchto listin zjistil, jakým způsobem postupoval právní předchůdce žalobce (vyjádření ze dne 25.1.2022), kdy vycházeli z údajů žádosti o [anonymizována dvě slova] ze dne 29.9.2016, tyto ověřovali v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík databáze MVČR atd., kdy deklarovaný čistý měsíční příjem žalovaného činil 12.008 Kč, tento byl ověřen z běžného účtu, zaměstnání na dobu neurčitou, svobodný, bydliště u rodičů, počet vyživovaných osob 0. V žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] a v Čestném prohlášení o zasílání mzdy ze dne 29.9.2016 žalovaný prohlásil, že jeho výše čistého měsíčního příjmu činila 13.5.2016 12.397 Kč, 14.6.2016 11.305 Kč, 14.7.2016 11.619 Kč a 12.8.2016 14.399 Kč, tedy pro účely žádosti o úvěr souhlasil s použitím částky čistého měsíčního příjmu ve výši 12.008 Kč, dále zde uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost, žádné srážky ze mzdy, žádné měsíční splátky, počet zdrojů příjmů jeden, povolání dělník/řemeslník. 6. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 7. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 8. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 9. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 10. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 11. Dle ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 13. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli jednak smlouvu o kontokorentním úvěru dne 15.6.2018 a jednak smlouvu o revolvingovém úvěru dne 8.12.2016, a to jako smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z., na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční částky, kdy žalovaný se zavázal tyto vrátit právnímu předchůdci žalobce, což však nedodržel, proto došlo k zesplatnění obou úvěrů. Soud se zabýval nejprve tím, zda právní předchůdce žalobce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když dospěl k závěru, že tomu tak bylo, když žalovaný uvedl a potvrdil výši svého měsíčních příjmu, svoji sociální, majetkovou a osobní situaci, ze které vyplývalo, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů. Soud proto dovodil, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána v souladu s ust. § 86 zák. o spotřebitelském úvěru. Z kontokorentního úvěru pak žalovaný neuhradil částku 6.085,51 Kč a ohledně revolvingového úvěru pak částku 7.832,94 Kč. Následně došlo k postoupení pohledávky, což bylo žalobcem doloženo. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná, a proto jí vyhověl. Vyhověno bylo i pokud jde o požadované příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, který je odůvodněn ust. § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb. 14. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá jednak o § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. v části částečného zastavení řízení a jednak o § 142 odst. 1 o.s.ř. ve zbývajícím rozsahu, ve kterém bylo žalobci vyhověno. Částečné zastavení bylo ohledně částky 6.293,77 Kč, zde by měl nárok na náhradu nákladů řízení žalovaný, žádné mu však nevznikly. Vyhověno by