19 C 113/2021-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 5. 2021 se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky v celkové výši 260.150 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného. 2. Podle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), a ve věcech uvedených v § 120 odst. 2. 3. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. Podle § 153a odst. 1 věta první o. s. ř. uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Dle odst. 3 citovaného ustanovení rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5). 4. Soud doručil žalovaným do vlastních rukou dne [datum] žalobu spolu s usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve kterém byli ve smyslu § 114 b odst. 1 o. s. ř. vyzváni k vyjádření k podané žalobě a současně byla žalovaným stanovena k vyjádření lhůta v délce 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Žalovaní se ve stanovené lhůtě ve věci nevyjádřili. Za daného stavu věci je tedy třeba vycházet ve smyslu § 114b odst. 5 o. s. ř. z toho, že žalovaní uznali nárok, který byl žalobou uplatněn, neboť ve shora uvedeném usnesení, které bylo žalovaným doručeno do vlastních rukou, byli žalovaní poučeni o následcích, které plynou z té skutečnosti, že se k podané žalobě ve stanovené lhůtě soudu nevyjádří. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání. 5. Tento rozsudek, ve smyslu § 157 odst. 3 o. s. ř. a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3498/2012, neobsahuje právní posouzení věci. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Soud přiznal v řízení úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 42.048 Kč Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 13.008 Kč, mimosmluvní odměny zástupce žalobce za tři úkony právní služby po 9.380 Kč (vypočtené z tarifní hodnoty 260.150 Kč) za úkony právní služby dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba), dále z režijních paušálů za tři úkony právní služby po 300 Kč za tytéž úkony právní služby. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce ve lhůtě dle § 160 odst. l o. s. ř, a to s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhého žalovaného.