2115 C 9/2020-89 — Městský soud v Brně

1. Žalobou došlou soudu dne 11.3.2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit žalobci částku 12.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % denně z částky 12.000 Kč od 22.12.2017 do zaplacení a částku 15.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 15.000 Kč od 26.8.2017 do zaplacení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 21.11.2017 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 12.000 Kč, kterou žalobce poskytl před podpisem smlouvy žalovanému. Účastníci se dohodli, že žalovaný vrátí celou výši částky do 21.12.2017 na bankovní účet žalobce. Současně si účastníci dohodli smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,25 % denně od prvního dne prodlení do zaplacení. Žalovaný dosud svůj dluh neuhradil. Dále žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 26.7.2017 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 15.000 Kč, kterou žalobce poskytl před podpisem smlouvy žalovanému. Účastníci se dohodli, že žalovaný vrátí celou výši částky do 25.8.2017 na bankovní účet žalobce. Současně si účastníci dohodli smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně od prvního dne prodlení do zaplacení. Žalovaný dosud svůj dluh neuhradil. 2. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, tvrdil, že zápůjčku ve výši 12.000 Kč vrátil žalobci v hotovosti a částku 19.000 Kč ze svého účtu u [příjmení] [příjmení] na bankovní účet žalobce dne 17.10.2017. Dále poukazoval na trestní stíhání žalobce. Žalovaný namítal, že smlouvy o zápůjčce odporují dobrým mravům, proto jsou neplatné. 3. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel jednak ze shodných skutkových tvrzení účastníků a dále z provedených důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a závěrům. 4. Ze smlouvy o zápůjčce finanční částky ze dne 26.7.2017 soud zjistil, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 26.7.2017 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 15.000 Kč, kterou žalobce poskytl před podpisem smlouvy žalovanému. Účastníci se dohodli, že žalovaný vrátí celou výši částky do 25.8.2017 na bankovní účet žalobce. Současně si účastníci dohodli smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně od prvního dne prodlení do zaplacení. V článku 1.2 si účastníci jako zajišťovací institut uvedené zápůjčky dohodli vystavení vlastní blankosměnky bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti, ke které bude ze strany vydlužitele vystaveno směnečné vyplňovací prohlášení opravňující zapůjčitele doplnit blankosměnku o údaje ze smlouvy. Blankosměnka měla být zapůjčitelem uplatněna v případě, že vydlužitel nedostojí svým závazkům ze smlouvy. Mezi účastníky nebylo sporu o uzavření této smlouvy a předání hotovosti ve výši 15.000 Kč. 5. Ze smlouvy o zápůjčce finanční částky ze dne 21.11.2017 soud zjistil, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 21.11.2017 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 12.000 Kč, kterou žalobce poskytl před podpisem smlouvy žalovanému. Účastníci se dohodli, že žalovaný vrátí celou výši částky do 21.12.2017 na bankovní účet žalobce. Současně si účastníci dohodli smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,25 % denně od prvního dne prodlení do zaplacení. V článku 1.2 si účastníci jako zajišťovací institut uvedené zápůjčky dohodli vystavení vlastní blankosměnky bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti, ke které bude ze strany vydlužitele vystaveno směnečné vyplňovací prohlášení opravňující zapůjčitele doplnit blankosměnku o údaje ze smlouvy. Blankosměnka měla být zapůjčitelem uplatněna v případě, že vydlužitel nedostojí svým závazkům ze smlouvy. Mezi účastníky nebylo sporu o uzavření této smlouvy a předání hotovosti ve výši 12.000 Kč. 6. Ze smlouvy o zápůjčce finanční částky ze dne 29.2.2016 soud zjistil, že žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 29.2.2016 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 22.000 Kč, kterou žalobce poskytl před podpisem smlouvy žalovanému. Účastníci se dohodli, že žalovaný vrátí celou výši částky do 29.3.2016 na bankovní účet žalobce. Současně si účastníci dohodli smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,5 % denně od prvního dne prodlení do zaplacení. V článku 1.2 si účastníci jako zajišťovací institut uvedené zápůjčky dohodli vystavení vlastní blankosměnky bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti bez uvedení směnečné sumy a data splatnosti, ke které bude ze strany vydlužitele vystaveno směnečné vyplňovací prohlášení opravňující zapůjčitele doplnit blankosměnku o údaje ze smlouvy. Blankosměnka měla být zapůjčitelem uplatněna v případě, že vydlužitel nedostojí svým závazkům ze smlouvy. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 17.2.2020, podacího lístku, obálky vrácené zásilky a z listiny České pošty sledování zásilek soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k vrácení částek dlužných ze smlouvy o zápůjčce ze dne 21.11.2017 ve výši 12.000 Kč, ze smlouvy o zápůjčce ze dne 26.7.2017 ve výši 15.000 Kč a ze smlouvy o zápůjčce ze dne 29.2.2016 ve výši 22.000 Kč. Žalobce doručoval výzvu žalovanému na adresu [adresa žalovaného], žalovaný si zásilku nevyzvedl v odběrní lhůtě, proto byla vrácena odesílateli. Z e-mailu ze dne 17.2.2020 soud zjistil, že zástupkyně žalobce vyzývala žalovaného k úhradě dlužných částek vyplývajících ze smluv o zápůjčkách. Z předžalobní výzvy ze dne 16.10.2019 a podací lístku ze dne 17.10.2019 soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného k vrácení finanční částky 12.000 Kč poskytnuté na základě smlouvy ze dne 21.11.2017. 8. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že dne 17.10.2017 poukázal žalovaný na účet žalobce částku 19.000 Kč. Zaplacení této částky žalobce nerozporoval. 9. Na návrh žalovaného provedl soud dokazování WhatsApp komunikací. Z uvedeného důkazu soud nevzal za prokázané žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Z předloženého důkazu není zřejmé, kdo je autorem, které části konverzace, jednotlivé části konverzace na sebe nenavazují, jsou vytrženy z kontextu celé konverzace. Některé části jsou označeny datem jiné nikoliv, časově na sebe nenavazují. Sám žalovaný u jednání měl problém se v tomto důkazu zorientovat a zavázal se tento důkaz předložit soudu v kompletním znění, což však neučinil. Po zhodnocení tohoto důkazu samostatně i v souvislosti s jinými v řízení provedenými důkazy dospěl soud k závěru, že bez doplnění úplného znění konverzace, nelze z vytržených pasáží dovozovat žádné skutkové závěry. 10. Ostatní v řízení provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) soud zhodnotil z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli dne 21.11.2017 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 12.000 Kč, dne 26.7.2017 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 15.000 Kč a dne 29.2.2016 smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 22.000 Kč. Finanční částky předal žalobce žalovanému v hotovosti při podpisu smluv. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12.000 Kč do 21.12.2017, částku 15.000 Kč do 25.8.2017 a částku 22.000 Kč do 29.3.2016. Žalovaný zaplatil na účet žalobce dne 17.10.2017 částku 19.000 Kč. 11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Podle § 1933 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku je-li dlužník dlužen z několika závazků k plnění stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. 13. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce jako zapůjčitel na základě písemných smluv o zápůjčce předal v hotovosti žalovanému jako vydlužiteli částku 12.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit do 21.12.2017, a částku 15.000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit dne do 25.8.2017. Žalovaný tvrdil, že částku 12.000 Kč vrátil žalobci v hotovosti, přes poučení soudu dle § 118a odst. 3 o.s.ř., nechť označí všechny relevantní důkazy k prokázání tohoto tvrzení, žalovaný svá tvrzení ohledně vrácení částky 12.000 Kč neprokázal, soud proto v tomto rozsahu shledal žalobu důvodnou a k zaplacení uvedené částky žalovaného zavázal ve výroku I. rozsudku. Ohledně částky 15.000 Kč žalovaný tvrdil, že ji zaplatil na účet žalobce dne 17.10.2017. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný poukázal na účet žalobce dne 17.10.2017 částku 19.000 Kč, současně však žalobce