214 C 30/2021-100 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 53 126 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 21 000 Kč z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalované poskytnut na základě úvěrové smlouvy ze dne 5. 11. 2019. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Soud zjistil a vzal za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 5. 11. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 44 000 Kč, a to dne 6. 11. 2019. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 9. 9. 2020. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr včetně úroku za poskytnutí úvěru (ve výši 62,47 % p. a.) splácet v 60 měsíčních splátkách ve výši 2 741 Kč splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019. Součástí všech splátek byla částka 336 Kč, což byl a měsíční úhrada za pojištění. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a dostala se do prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru a do data zesplatnění uhradila žalobkyni pouze 2 741 Kč dne 30. 12. 2019. Součástí žalované částky je i vyčíslená smluvní pokuta ve výši 21 002 Kč v souladu s čl. 6 smlouvy. Dále požadovaná částka ve výši 53 126 Kč představuje částku ve výši 43 885,51 Kč (dlužná jistina úvěru), dále částku 6 834,52 Kč jako dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru, dále smluvní pokutu ve výši 998 Kč dle čl. 6 smlouvy pojištění ve výši 1 008 Kč. Rovněž žalobkyně požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 62,47 % a zákonný úrok z prodlení. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužných splátek, a to výzvou ze dne 25.2.2020 a ze dne 27. 3. 2020. Rovněž žalobkyně upozornila žalovanou na možnost zesplatnění celého úvěru. Protože žalovaná řádně a včas nehradila sjednané splátky a úvěr nesplácela, tak se dostala do prodlení se splácením úvěru a došlo tak v souladu s čl. 6 k zesplatnění úvěru, a to k datu 30. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr žalobkyni nevrátila, tak před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu ze dne 8. 9. 2021. 3. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z následujících listinných důkazů: předsmluvní formulář ze dne 5.11.2019, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] ze dne 6.11.2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 7.11.2019, doklad o vyplacení úvěru ze dne 6.11.2019, dodejka ze dne 12.11.2019 – prokazující, že žalobkyně doručovala žalované úvěrovou smlouvu, kterou žalobkyně podepsala, přihláška do pojištění, skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ze dne 5.11.2019, příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, pojištění schopnosti splácet úvěry – informační dokument o pojistném produktu, informace o pojištění pro skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry ve znění účinném od 1.1.2019, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru [číslo] výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 25.2.2020, výzva k zaplacení – upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 27.3.2020, oznámení ze dne 30.3.2020 (zesplatnění úvěru), úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registr nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, výpis z obchodního rejstříku ohledně žalobkyně na čl. 45 – 46, předžalobní výzva ze dne 8.9.2021, podací arch odeslané pošty ze dne 8.9.2021 (poř. č. 206). 4. Úvěruschopnost žalobkyně ověřovala u žalované na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobkyně ověřila, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 9 316 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 4 710 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 3 606 Kč a dále byla ověřena úvěrová historie žadatele v databázích: NRKI, SOLUS. Žalobkyně rovněž ověřila, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, žadatel neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, obchodník, jednající s žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení jsou 3 606 Kč, dále byly zjišťovány informace týkající se jejího stavu, zaměstnání, vzdělání. Ve formuláři hodnocení klienta byly výdaje žalované zkoumány. Žalovaná byla povinna uvést jednotlivé výdaje a k uvedeným výdajům žalobkyně přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které jí je objektivně známo (zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu). Z potvrzení o výši příjmu ze dne 6. 11. 2019 – z něj bylo zjištěno, že žalovaná je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] a čistý měsíční příjem žalované ve výši 9 316 Kč za období od 1. 10. 2019 do 31. 10. 2019, výplatní páska za srpen 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 6 397 Kč, dále výplatní páska za září 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 6 397 Kč, výplatní páska za říjen 2019 – dokládající čistý měsíční příjem žalované ve výši 15 155 Kč, informativní výpisy z bankovního účtu, které však nepotvrzují tvrzení žalobkyně, že na bankovní účet žalované pravidelně přichází mzda od jejího zaměstnavatele, jen z něj vyplynulo, že v období 1. 10. 2019 – 31. 10. 2019 byl počáteční zůstatek 580,97 Kč a konečný zůstatek 0 Kč a že jí celkem přišlo na tento účet 2 100 Kč a odešlo 2 680,97 Kč. Dále výpis z účtu žalobkyně, že žalovaná uhradila dne 30. 12. 2019 částku ve výši 2 741 Kč. Žalovaná v listině hodnocení klienta uvedla, že její náklady na bydlení činí 1 300 Kč (nájemné + inkaso), forma bydlení„ jiné“ z ostatních možností, kde bylo uvedeno forma bydlení: vlastní, družstevní, státní/obecní, pronájem. 5. Uvedené skutečnosti soud zjistil a vzal za prokázané z následujících listinných důkazů: hodnocení klienta, výplatní lístky za srpen 2019, září 2019 a říjen 2019, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu zaměstnance ze dne 6. 11. 2019, listina prohlášení klientů ze dne 5.11.2019, výpis z nebankovního registru klientských informací, výpis záznamů z registru SOLUS, karta klienta ze dne 27.9.2021, výpis z účtu období 1.10.2019 až 31.10.2019 6. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami ze dne 25. 2. 2020 a ze dne 27. 3. 2020 a oznámením o zesplatnění dluhu ze dne 30. 3. 2020 a rovněž předžalobní výzvou ze dne 8. 9. 2021. 7. Soud dospěl k závěru, že na řešenou věc by byla potřeba i úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 2395 občanského zákoníku. V dané věci se jednalo hypoteticky o spotřebitelský úvěr dle ust. § 2 odst. 1 cit. zákona, když se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 cit. zákona). 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) platí, že:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru platí:„ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozh