216 C 26/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou k Městskému soudu v Brně domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci částku 22.353,24 Kč s příslušenstvím, neboť žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 16.2.2020 revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce, když ke dni 15.10.2020 žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 145.116,56 Kč. Žalovaný však svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, a to ani na základě výzvy ze dne 19.4.2021, při stanovení dodatečné 30 denní lhůty k úhradě dlužné částky. Dopisem ze dne 25.5.2021 žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil, když odstoupení nabylo účinnosti k 30.6.2021 a dluh žalovaného v celkové výši 22.353,24 Kč se stal splatným. Ke dni zesplatnění žalovaný dlužil na jistině částku 19.153,65 Kč, na úroku částku 1.788,36 Kč, na pojistném částku 269,55 Kč, na náhradě nákladů za vymáhací proces 700 Kč a na smluvní pokutě za prodlení 441,68 Kč. Ačkoliv byl žalovaný dopisem ze dne 25.5.2021 opětovně vyzván k úhradě dlužné částky, s následnou upomínkou ze dne 1.7.2021, tak na dlužnou částku žalovaný ničeho již neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Městský soud v Brně provedl důkaz smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 16.2.2020, evidencí předpisů a plateb, odstoupením od úvěrové smlouvy ze dne 25.5.2021, poslední možností mimosoudního vyrovnání ze dne 19.4.2021 a výzvou k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu ze dne 1.7.2021, ze kterých soud zjistil a vzal za prokázáno, že žalovanému poskytl žalobce na základě části (B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 16.2.2020 a všeobecných obchodních podmínek revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce, když ke dni 15.10.2020 žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 145.116,53 Kč. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5% z dlužné částky, vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru nejméně však ve výši 500 Kč. Roční úroková sazba byla účastníky sjednána ve výši 23,76%. V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovaný povinen hradit v rámci pravidelných splátek rovněž pojištění ve výši 5,99 Kč z měsíční splátky úvěru. Extra čerpání úvěru evidované na podúčtu [číslo] se žalovaný zavázal uhradit 11 splátkami ve výši 1.363 Kč. Své povinnosti však nedostál, poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, a to ani na základě výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 19.4.2021, při stanovení dodatečného termínu k úhradě v rozsahu 30 dnů. Žalobce tak dopisem ze dne 25.5.2021 od smlouvy odstoupil s účinností k 30.6.2021 a znovu vyzval žalovaného ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 1.7.2021. Ke dni odstoupení od smlouvy činí dlužná částka dluh na jistině ve výši 19.153,65 Kč, dluh na úroku (úroky z úvěru do jeho zesplatnění) ve výši 1, 788,36 Kč, dluh na pojistném ve výši 269,55 Kč, na náhradě nákladů za vymáhací proces ve výši 700 Kč na smluvní pokutě za prodlení ve výši 441,68 Kč. 4. S ohledem na datum vzniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky ve smyslu zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), neboť se jedná o právní poměr vzniklý až po 1.1.2014. 5. Ve smyslu ust. § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle ust. § 547 o.z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 7. Podle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto usnesení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ust. § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Po provedeném dokazování a po jeho právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba po úpravě je důvodná, byť z jiného důvodu, než bylo původně žalobcem požadováno. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne 16.2.2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] ve smyslu ust. § 2395 a následující o.z. ve spojení s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. V dané věci se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 citovaného zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak žalobce je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz. ust. § 7 citovaného zákona). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 145.116,53 Kč. 13. Ze shora uvedeného je tedy zřejmé, že věřitel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Byť zákon stanoví, že soud zkoumá námitku neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka jen na návrh dlužníka, soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C -679/18, ve kterém se zcela jednoznačně soudní dvůr vyjádřil k otázce relativní či absolutní neplatnosti smluv o spotřebitelském úvěru. V citovaném rozhodnutí je uvedeno, že: "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládaný v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v Článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které s porušením této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu". Soud z tohoto důvodu zkoumal otázku posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobce z úřední povinnosti. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna i společnost jako celek před různými sociopatologickymi jevy (k tomu dále