234 C 16/2021-42 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 7.6.2021 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 54 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 54 620 Kč od 29.4.2020 do zaplacení a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaný od žalobce na základě objednávky ze dne 1.4.2020 odebral dne 9.4.2020 truhlářkou překližku o rozměrech 18 x 1 530 x 1 530 mm v počtu 44 ks a dále 26 ks truhlářské překližky o rozměrech 15 x 1 530 x 1 530 mm. Převzetí zboží žalovaný potvrdil v dodacím listu [číslo]. Kupní cenu zboží a též jeho dopravu žalobce žalovanému následně vyúčtoval fakturou [číslo] znějící na celkovou částku 54 620 Kč splatnou dne 28.4.2020. Kupní cenu zboží ani přepravné však žalovaný žalobci přes urgence a následnou výzvu neuhradil. Žalobce žalovanému dodával obdobné zboží již v minulosti, u jediné z předchozích dodávek žalovaný reklamoval kvalitu překližky, žalobce sice pro reklamaci neshledal důvod, nicméně v zájmu zachování dobrých obchodních vztahů žalovanému poskytl 5 ks překližky nad rámec objednávky zdarma. Zboží dodané dne 9.4.2020 však žalovaný nereklamoval, pokud toto namítá ve vyjádření k žalobě ze dne 17.9.2021, činí tak až po cca 2 letech od dodání zboží, tedy opožděně. Žalovaný zboží žalobci ani nevrátil, není tedy zřejmé, zda vůbec mělo vady a pokud ano, čím byly po tak dlouhé době způsobeny, pokud snad žalovaný nepřistoupil ke zpracování překližek. Žalovaný se k nároku žalobce vyjádřil tak, že důvodný není. Připustil, že zboží, jehož kupní cenu mu žalobce vyúčtoval fakturou [číslo] objednal a od žalobce převzal. Zboží (překližka) však bylo velmi nekvalitní, takřka s ním nešlo dále pracovat. Žalovaný zboží reklamoval a žalobce mu poskytl slevu. V ten okamžik však žalovaný neměl tušení, kolik z dodaného zboží nebude možno zpracovat, ukázalo se, že nekvalitních nebylo jen 10 ks překližky, ale takřka celá dodávka. Žalovaný žalobce vyzval, nechť zboží prohlédne a případně odebere zpět, což však žalobce odmítl s tím, že již poskytl slevu a požadoval doplacení zbývající část kupní ceny. Žalovaný byl stálým odběratelem žalobce, zboží dodané dne 9.4.2020 však bylo tak nekvalitní, že nemělo žádnou reálnou hodnotu a žalobce tudíž nemá nárok na zaplacení kupní ceny. Soud rozhodoval dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání dne 20.10.2022, ač řádně předvolán, nedostavil; omluvu ani žádost o odročení soudu nezaslal. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že oba účastníci jsou podnikatelé, jak podporují výpisy z obchodního rejstříku. Sporným dále nebylo, že žalovaný u žalobce objednal dne 1.4.2020 zboží - truhlářskou překližku o rozměrech 18 x 1 530 x 1 530 mm v počtu 44 ks a dále 26 ks truhlářské překližky o rozměrech 15 x 1 530 x 1 530 mm, kterou žalovaný od žalobce dne 9.4.2020 převzal. Tyto skutečnosti podporují rovněž potvrzení o přijetí objednávky [číslo] ze dne 1.4.2020 a dodací list [číslo] ze dne 9.4.2020. Z potvrzení o přijetí objednávky se podává, že cena byla mezi stranami sjednána ve výši 32 406 Kč za 44 ks překližky o síle 18 mm a 18 486 Kč za 26 ks překližky o síle 15 mm, obojí s DPH s tím, že cena dopravy žalovanému bude dodatečně upřesněna. Z faktury [číslo] ze dne 14.4.2020, znějící na částku 54 620 Kč s formou úhrady splatné dne 28.4.2020 se podává, že žalobce žalovanému vyúčtoval cenu dodaných 44 ks (26 769,60 Kč bez DPH) a 26 ks (15 270,84 Kč bez DPH) překližek a též cenu dopravy (3 100 Kč bez DPH) celkem tedy s DPH 54 620 Kč. Z předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 26.5.2021 a připojené doručenky z datové schránky se podává, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě ceny dodaného zboží. Mezi stranami nebylo konečně sporu v tom, že žalovaný žalobci kupní cenu překližek neuhradil. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Naproti tomu žalovaný neprokázal svoji obranu v řízení, tj. že by dne 9.4.2020 dodané zboží mělo vady, že by žalovaný vady zboží (a kdy) reklamoval, že by se případně s žalobcem dohodl na poskytnutí slevy z kupní ceny, či od smlouvy odstoupil a žalobce vyzval k zpětnému odběru zboží. Pokud by se žalovaný k jednání dne 20.10.2022 dostavil, dostalo by se mu ze strany soudu poučení dle § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby jím tvrzené skutečnosti doplnil a důkazy k nim předložil. Poučení dle § 118a občanského soudního řádu se provádí toliko u jednání, a protože se žalovaný k jednání nedostavil, připravil o možnost takového poučení. Z ostatních listinných důkazů - e-mailu ze dne 16.12.2021 - soud žádná podstatná skutková zjištění nečerpal, neboť všechny skutečnosti pro právní posouzení věci měl za prokázány z důkazů již výše uvedených. Soud pak vůbec neprováděl výslech žalobcem navrhovaných svědků - [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a zaměstnance dopravní společnosti, která zboží dodala - Mgr. [jméno] [příjmení], neboť to bylo nadbytečné. Podle § 1721 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 2079 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2080 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. Podle § 2118 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. kupující zaplatí kupní cenu a věc převezme. Podle § 2551 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. smlouvou o přepravě věci se dopravce zavazuje odesílateli, že přepraví věc jako zásilku z místa odeslání do místa určení, a odesílatel se zavazuje zaplatit dopravci přepravné. Podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby kupující s žalobcem coby prodávajícím uzavřeli smíšenou smlouvu (obsahově smlouvu kupní a smlouvu o přepravě věci), na jejímž podkladě žalobce žalovanému předal objednané zboží. Žalovaný však žalobci nezaplatil stranami sjednanou kupní cenu zboží ani přepravné, přičemž úhrada kupní ceny je jednou ze základních povinností kupujícího ve smyslu § 2079 a 2118 občanského zákoníku, což platí i o povinnosti objednatele hradit přepravné dne § 2551 odst. 1 téhož předpisu. Proto soud žalovaného zavázal k úhradě této částky (výrok I.). Protože žalovaný žalobci kupní cenu zboží a cenu přepravy řádně a včas neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení. Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši ode dne následujícího po dni splatnosti faktury [číslo] neboť jiného ujednání o době plnění nebylo (§ 1958 odst. 2 zákona občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). Co se týká námitek žalovaného, pak ten neprokázal, že by vůči žalobci měl jakýkoliv nárok z titulu vad zboží (§ 2106 a 2107 zákona č. 89/2012 Sb.), tj. že by dodané zboží nějakou vadou vůbec trpělo ani, že by vady včas - pro zachování takového nároku - u žalobce bez zbytečného odkladu po převzetí zboží reklamoval (§ 2111 a 2112 zákona č. 89/2012 Sb.), přičemž žalobce pozdní oznámení vad (učiněné totiž až v podání ze dne 17.9.2022) namítl. Žalovaný navíc žádný kompenzační úkon v tomto směru neučinil (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 4160/2010) a pokud nemá vůči žalobci nárok z vad zboží, nemůže postupovat ani dle § 2108 zákona č. 89/2012 Sb.. Není zde tedy žádný zákonný důvod, který by žalobce opravňoval kupní cenu, nebo její část a též přepravné žalobci neplatit. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě ul