234 C 5/2022-58 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou k Městskému soudu v Brně dne 1.3.2022, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši celkem 97 920 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.7.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tak, že je vlastníkem bytu o velikosti 2 + kk ve čtvrtém nadzemním podlaží v domě na ulici [ulice] v [obec], který na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 30.11.2019 užíval žalovaný. Ve smlouvě se zavázal hradit žalobci měsíčně nájemné ve výši 15 500 Kč a zálohy na služby spojené s nájmem bytu pak v částce 440 Kč měsíčně. Do měsíce 8/2020 vznikl žalobci na nájemném dluh ve výši 90 000 Kč a na službách ve výši 7 920 Kč. Dne 21.8.2020 žalovaný tento svůj dluh za žalobcem výslovně uznal co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit do 30.6.2021, což však ani přes následnou výzvu neučinil. Žalovaný se k nároku uplatňovanému vůči němu žalobcem nijak nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (právní zástupce žalobce s tímto postupem výslovně souhlasil, žalovaný pak za použití výzvy dle ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Z nájemní smlouvy ze dne 30.11.2019 vyplývá, že žalobce coby vlastník bytu uzavřel s žalovaným coby nájemcem takový právní úkon. Předmětem nájmu byl byt o velikosti 2 + kk ve čtvrtém nadzemním podlaží v domě na ulici [ulice] v [obec] (čl. 1 smlouvy), nájemní vztah byl uzavřen na dobu určitou od 1.12.2019 do 30.11.2021 (čl. 3). Dle čl. 4 bylo sjednáno měsíční nájemné 15 500 Kč a měsíční záloha na služby 440 Kč s tím, že službou související s užíváním bytu se míní vodné, stočné, úklid společných prostor a jejich osvětlení. Z listiny s názvem„ Dlužní úpis - uznání dluhu“ ze dne 21.8.2020 se podává, že žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobci, a to ve výši 90 000 Kč z titulu nájemného a 7 920 Kč z titulu služeb spojených s nájmem bytu za dobu od vzniku nájemního vztahu do 21.8.2020. Žalovaný se dále zavázal tento uznaný dluh žalobci uhradit do 30.6.2021. Z přípisu právního zástupce žalobce ze dne 18.2.2022, kopie obálky na č.l. 11 spisu a informace České pošty se podává, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě částky 97 920 Kč. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Po podřazení skutkového stavu pod níže uvedená ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. a též s ohledem na obsah nájemní smlouvy, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný coby nájemce s žalobcem coby pronajímatelem uzavřeli nájemní smlouvu, na jejímž podkladě žalobce žalovanému umožnil užívání předmětného bytu, a to v době od 1.12.2019 do 30.11.2021 Nájemní smlouva je jinak smlouvou konsensuální, faktické užívání předmětu nájmu tedy ani není nutné. Žalovaný porušil svoji povinnost plynoucí z čl. 4 nájemní smlouvy, když neuhradil sjednané nájemné ve výši 90 000 Kč; placení nájemného je základní povinností nájemce dle § 2201 a 2246 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.. Žalovaný měl dále povinnost dle čl. 4 nájemní smlouvy (v souladu s § 2247 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb.) hradit žalobci služby spojené s nájmem bytu a neuhradil toto poskytnuté plnění ve výši 7 920 Kč. Žalovaný svůj dluh z titulu nájemného i služeb ve výše uvedených částkách výslovně uznal, přičemž toto uznání má (vedle obecných náležitostí právních úkonů) též všechny náležitosti požadované § 2053 zákona č. 89/2012 Sb. - tedy obsahuje výši dluhu, jeho důvod a též vyjádření žalovaného, že dluh uhradí. Je-li dáno platné uznání dluhu, presumuje se existence takového závazku v době uznání. Následkem toho je přesun důkazního břemene na žalovaného. Měl-li by žalovaný být ve sporu úspěšný, bylo na něm, aby prokázal, že takový dluh nevznikl nebo už zanikl. Nic takového žalovaný však ani netvrdil ani neprokazoval, neboť se k žalobě, jak uvedeno již výše, nijak nevyjádřil. Soud proto žalobě vyhověl a žalovaného zavázal k zaplacení výše uvedených částek svým rozhodnutím (výrok I.). Protože žalovaný žalobci sjednané nájemné a služby řádně a včas neuhradil, dostal se do prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobci takto vznikl nárok na zaplacení úroků z prodlení (§ 1968 a § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.) Podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto žalobci přiznal též úroky z prodlení, a to v zákonné výši, ode dne následujícího po posledním dni lhůty, ve které se žalovaný v uznání dluhu zavázal dluh uhradit. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 24 207 Kč a představují: - zaplacený soudní poplatek 4 896 Kč - náklady právního zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 5 020 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, předžalobní výzvu, jedno písemné podání ve věci samé) - paušální částku náhrad hotových výdajů 900 Kč (za tři úkony po 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 3 351 Kč.