29 C 51/2022-30 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 6 840 Kč s úrokem ve výši 100 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 1 022,06 Kč a dále 9 % ročně z částky 6 840 Kč od 29. 8. 2020 a smluvní pokuty 3 415 Kč, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 27. 9. 2018 smlouvu o úvěru, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil a úrok nezaplatil a za porušení povinnosti ze smlouvy ani smluvní pokutu nezaplatil a právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Po zahájení řízení žalobkyně vzala žalobu zpět co do úroku 100 Kč a smluvní pokuty 3 415 Kč s tím, že tak učinil po revizi. Soud proto rozhodl, že řízení se v tomto rozsahu zastavuje (§ 96 odst. 1-4 o. s. ř.) (výrok I.). K projednání zbytku věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud zjistil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele vůbec nebo řádně, když uvedla, že před uzavřením smlouvy nahlédla do registru (IR, BRKI, NRKI), respektive prověřila bonitu klienta, důkazy však nedisponuje. Z výsledků posouzení tak nevyplynulo, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté dne 27. 9. 2018 uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Obchodní podmínky [právnická osoba] o poskytnutí úvěrů splatných jednorázově (dále jen„ podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalovanému přenechá peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů. Dále si ve smlouvě ujednali pro případ porušení povinnosti žalovaného poplatek a smluvní pokutu. Žalovaný ničeho nevrátil ani smluvní pokutu nezaplatil. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, tedy tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše. Z výsledku posouzení proto nevyplynulo, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve lhůtě splatnosti (§ 2390 o. z.). Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu a zjevně to narušuje veřejný pořádek. Proto je uzavřená smlouva neplatná (§ 588 o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení peněžních prostředků ze smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně však skutečně přenechal žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tím na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Právnímu předchůdci žalobkyně by tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991odst. 1 o. z.). Pokud však před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše, a nebyl proto oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, a přesto poté přenechal žalovanému peněžní prostředky, učinil tak na vlastní nebezpečí (§ 2992 věta před středníkem o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo vůči žalovanému právo na zaplacení přenechaných peněžních prostředků ani z titulu bezdůvodného obohacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto ve zbytku rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok II.). Žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno v částečném rozsahu a žalovaný měl ve věci ve zbývajícím rozsahu plný úspěch. Žalovanému by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).