29 C 56/2021-60 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky celkem 2 000 Kč s úrokem z prodlení od 2. 2. 2018 do zaplacení, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 2. 1. 2018 úvěrovou smlouvu, žalovaná však peněžní prostředky nevrátila a právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud dospěl k následujícímu zjištění. Ač soudem vyzván při přípravě k jednání a také vyzván a poučen při jednání dle § 118a o. s. ř. (tedy, kdyby se k němu dostavil, tak by byl), netvrdil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a z výsledků posouzení tak vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Uvedl pouze, že před uzavřením smlouvy mu žalovaná dala souhlas se zpracováním osobních údajů a s lustrací v registrech umožňujících prověření úvěruschopnosti. Z výsledků posouzení tak nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná poté dne 2. 1. 2018 uzavřeli prostřednictvím komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky poskytnutí spotřebitelských úvěrů [webová adresa], které byli ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalované přenechá peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů, tj. do 1. 2. 2018. Žalovaná ničeho nevrátila. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše. Z výsledku posouzení nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně tak nebyl oprávněn poskytnout žalované požadovaný spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky v ujednané výši, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jde o spotřebitelský úvěr (§ 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn poskytnout žalované požadovaný spotřebitelský úvěr, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu a zjevně to narušuje veřejný pořádek. Proto je poté uzavřená smlouva neplatná (§ 588 o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na vrácení peněžních prostředků vůči žalované ze smlouvy. Pokud soud dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalobkyně nevzniklo právo ze smlouvy, zvažoval, zda nevzniklo právo z jiného titulu. Pokud právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky, na úkor právního předchůdce žalobce se tím žalovaná bezdůvodně obohatila. Právní předchůdce žalobkyně však neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše, z výsledku posouzení nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele úvěr splácet a neměl tak vůbec poskytnout žalované požadovaný spotřebitelský úvěr. Pokud přesto přenechal žalované peněžní prostředky, učinil tak na vlastní nebezpečí (§ 2992 věta před středníkem o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení peněžních prostředků vůči žalované ani z titulu bezdůvodného obohacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok I.). Žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).