29 C 59/2022-28 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky celkem 6 473 Kč s úrokem ve výši 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 726,58 Kč a dále 10 % ročně z částky 6 000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení a smluvní pokuty 2 652 Kč, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 14. 2. 2020 smlouvu o úvěru, žalovaná však peněžní prostředky nevrátila, poplatek nezaplatila a za porušení povinnosti ze smlouvy smluvní pokutu nezaplatila a právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Po zahájení řízení žalobkyně vzala žalobu co do úroku 150 Kč a smluvní pokuty 2 652 Kč zpět s tím, že přistoupila k revizi. Soud proto rozhodl, že řízení se v tomto rozsahu zastavuje (§ 96 odst. 1-4 o. s. ř.) (výrok I.). K projednání zbytku věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud zjistil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele vůbec nebo řádně a z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když neuvedl nic a důkazy nemá k dispozici. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná přesto poté dne 14. 2. 2020 uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Obchodní podmínky smlouvy o úvěru (dále jen„ podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalované přenechá peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč, aby jich užila podle libosti, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek do 30 dnů. Dále si strany ve smlouvě, že žalovaná pro případ porušení povinnosti ze smlouvy zaplatí smluvní pokutu. Žalovaná ničeho nevrátila, poplatek s smluvní pokutu nezaplatila. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, tedy tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše. Z výsledku posouzení proto nevyplynulo, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele úvěr splácet (§ 86 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalované požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná přesto poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky v ujednané výši, aby jich užila podle libosti, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek v ujednané lhůtě splatnosti (§ 2390 o. z.). Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jde tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalované požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu a zjevně to narušuje veřejný pořádek. Proto je poté uzavřená smlouva neplatná (§ 588 o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo vůči žalované právo na vrácení peněžních prostředků a poplatek. Právní předchůdce žalobkyně však skutečně přenechal žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tím na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila. Právnímu předchůdci žalobkyně by tím vůči žalované vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991odst. 1 o. z.). Pokud však před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel neposoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně ji posuzoval tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše, a nebyl proto oprávněn žalované požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, a přesto poté přenechal žalované peněžní prostředky, učinil tak na vlastní nebezpečí (§ 2992 věta před středníkem o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo vůči žalované právo na zaplacení peněžních prostředků ani z titulu bezdůvodného obohacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto ve zbytku rozhodl, že žaloba se co do částky 6 473 Kč s úrokem z prodlení zamítá tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok II.). Žalobkyně zavinila, že řízení muselo být v částečném rozsahu zastaveno, a žalovaná měla ve věci ve zbývajícím rozsahu plný úspěch. Žalované by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 146 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).