31 C 122/2022-21 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost vyklidit skladovací plochu - kontejner [číslo] o výměře 6,7 m nacházející se na adrese [adresa]. Svůj návrh dovozoval ze smlouvy o nájmu skladovací plochy (kontejneru) [číslo] 2021 ze dne 28. 1. 2021, na základě které předal žalovanému k dočasnému užívání výše označenou skladovací plochu - kontejner a žalovaný se zavázal za užívání kontejneru platit sjednané nájemné a dodržovat smluvní podmínky. Nájem skladovací plochy byl sjednán na dobu určitou od 28. 1. 2021 do 27. 2. 2021. K uvedenému dni žalovaný kontejner nevyklidil a nadále jej užíval, nájemné platil. Pro prodlení žalovaného s úhradou nájemného za měsíce květen až srpen 2021 odstoupil od smlouvy dopisem ze dne 25. 8. 2021 a nájem skladovací plochy tak skončil 30. 9. 2021. Žalovaný přes výzvy k vyklizení skladovací plochu nevyklidil a žalobci nepředal. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav: 5. Dne 28. 1. 2021 byla mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem uzavřena smlouva [číslo] 2021 o nájmu skladovací plochy (kontejneru) na dobu určitou od 28. 1. 2021 do 27. 2. 2021, na základě které žalobce předal žalovanému na určenou dobu do užívání kontejner [číslo] na adrese [adresa]. Nedílnou součástí této smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky nájmu skladovací plochy (kontejneru), dle bodu 7.1. nájem končí uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Užívá-li nájemce kontejner i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání kontejneru a jeho vyklizení do 30 dnů, obnovuje se nájemní vztah za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně. Dle bodu 7.3. (ii) všeobecných obchodních podmínek nájmu skladovací plochy (kontejneru) pronajímatel může kdykoli odstoupit od smlouvy o nájmu kontejneru, jestliže je nájemce v prodlení s úhradou jakéhokoli peněžitého závazku vůči pronajímateli. Žalobce dopisem ze dne 25. 8. 2021 od výše označené smlouvy odstoupil, odstoupení od smlouvy žalovaný dne 26. 8. 2021 osobně převzal. Výzvou ze dne 10. 1. 2022 žalobce žalovaného vyzval k vyklizení předmětné skladovací plochy. Žalovaný byl opětovně vyzván k jejímu vyklizení předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 22. 3. 2022, přičemž byl upozorněn na hrozbu vymáhání nároku soudně v případě, že výzvě nevyhoví. Dle podacího lístku byla předžalobní upomínka podána k poštovní přepravě téhož dne. 6. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 7. Podle § 2225 odst. 1 občanského zákoníku, při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu. 8. Podle § 2316 odst. 1 občanského zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel, který je podnikatelem a jehož podnikání spočívá v pronajímání věcí, zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání movité věci a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 9. Podle § 2316 odst. 2 občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro podnikatelský pronájem movitých věcí obecná ustanovení o nájmu. 10. Podle § 2004 odst. 1 občanského zákoníku, odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku. 11. Po právním posouzení žalobcem předložených listin soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem byla platně dne 28. 1. 2021 uzavřena smlouva o podnikatelském nájmu movité věci dle § [číslo] ve spojení s § 2316 občanského zákoníku v písemné formě. Předmětnou smlouvou bylo prokázáno, že nájem skladovací plochy (kontejneru) [číslo] byl sjednán na dobu určitou v trvání od 28. 1. 2021 do 27. 2. 2021, nicméně v souladu s bodem 7.1. všeobecných obchodních podmínek nájmu skladovací plochy (kontejneru) se nájemní vztah obnovil za stejných podmínek, protože žalovaný předmětný kontejner nevyklidil, i po datu 27. 2. 2021 jej užíval za současné úhrady sjednaného nájemného a žalobce nepodal návrh na vydání kontejneru a nedomáhal se jeho vyklizení. Nájemní vztah tak trval až do 26. 8. 2021, kdy žalovaný osobně převzal odstoupení od smlouvy ze dne 25. 8. 2021. Odstoupení od smlouvy je jednostranné adresované jednání, které se účinným stává tím, že dorazí do sféry adresáta, což se v řešené věci stalo. Odstoupením od smlouvy ze strany žalobce se závazek sjednaný smlouvou [číslo] 2021 o nájmu skladovací plochy (kontejneru) zrušil od počátku, nájemní vztah zanikl a žalovanému od 27. 8. 2021 nesvědčil žádný právní titul k užívání předmětu nájmu. Základní povinností nájemce je při skončení nájmu odevzdat pronajatou věc, a to ve stavu, v jakém ji převzal s přihlédnutím k obvyklému opotřebení, a v místě, kde ji od pronajímatele převzal. Žalovaný své zákonné povinnosti stanovené v § 2225 odst. 1 občanského zákoníku nedostál a přes výzvy k vyklizení a odevzdání předmět nájmu po skončení nájemního vztahu žalobci neodevzdal. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a tuto povinnost žalovanému tímto rozsudkem uložil (I. výrok). 12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 2 000 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu 3 úkonů právní služby po 1 500 Kč (tarifní hodnota 10 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 9 odst. 1 a § 7 bodu 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 300 Kč k těmto úkonům dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 1 134 Kč; celkem tedy 8 534 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.