31 C 140/2021-61 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 1. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky 33 850 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], s žalovaným uzavřel dne 25. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky a poplatky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12 900 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Žalovaný se však ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 25. 8. 2019 zesplatnil. Žalovaný ihned po uzavření smlouvy uhradil první splátku ve výši 1 950 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho, dlužná pohledávka se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 525 Kč, poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 050 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 775 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 500 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 1 495,26 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 žalobci jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 24. 7. 2020. K dotazu soudu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce prověřil před uzavřením smlouvy o úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet, doplnil, že právní předchůdce žalobce vycházel z pracovní smlouvy žalovaného, z výplatních pásek, smlouvy o ubytování a z výměru důchodu, současně ověřil, že proti žalovanému není vedeno insolvenční řízení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. 5. Dne 25. 6. 2018 vyplnil žalovaný žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Do žádosti uvedl, že dosahuje mzdy ve výši 9 110 Kč a je příjemcem invalidního důchodu ve výši 6 751 Kč, za bydlení utratí 2 850 Kč a za stravu 3 500 Kč, že má zkušenosti a znalosti týkající se spotřebitelských úvěrů. S žádostí o poskytnutí úvěru předložil žalovaný (nedatovanou a jím nepodepsanou) smlouvu o ubytování, dle které hradí za ubytování 2 850 Kč měsíčně, pracovní smlouvu ze dne 1. 7. 2017 uzavřenou na dobu neurčitou a výplatní pásky za měsíce 7/2019, 9/2017, 11/2017, 1/ 2018, 2/ 2018 a 3/ 2018, kterými osvědčil výši svého měsíčního příjmu. Nicméně z výplatních pásek je zjevné, že žalovanému byla ze mzdy činěna pravidelná měsíční srážka na nepřednostní pohledávku, jejíž výše v březnu 2018 činila 2 084 Kč. Dle výplatního dokladu o důchodu za měsíce červen a květen je žalovaný příjemcem důchodu ve výši cca 6 886 Kč. Právní předchůdce žalobce na to provedl finanční analýzu majetkové situace žalovaného (credit scoring), na základě které dospěl k závěru, že žalovanému je možné poskytnout úvěr s maximální výší měsíční splátky 8 511 Kč. Téhož dne (25. 6. 2018) pak byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] kterou se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr spolu s poplatkem ve výši 12 900 Kč (celkem se zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit 27 900 Kč) splácet v 14 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Dle transakční historie žalovaný dne 25. 6. 2018 při uzavření smlouvy o úvěru zaplatil v hotovosti první splátku 1 950 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně jejího dodatku č. 1, seznamu postoupených pohledávek a z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobce postoupena žalobci a tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne ze dne 24. 7. 2020. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne 18. 12. 2020 vyzván k úhradě dlužné částky. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě téhož dne. 6. Soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný v době před uzavřením smlouvy o úvěru čelil celkem 9 exekučním řízením. 7. Z dalších listinných důkazů předložených žalobcem k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. 13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). 14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Čes