31 C 223/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 8. 3. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu 5 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], s.r.o. na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2019 poskytl žalované úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději do 19. 4. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 Kč, avšak do dnešního dne na úvěr ničeho neuhradila. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovanou k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce předložil soudu žalovanou nepodepsanou smlouvu [číslo] ze dne 19. 3. 2019, na základě které měl věřitel poskytnout žalované částku ve výši 5 000 Kč se splatností 19. 4. 2019. Žalovaná se měla rovněž zavázat uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zaslal dne 19. 3. 2019 na účet žalované 5 000 Kč pod [variabilní symbol]. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 3. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno dne 2. 2. 2021, uvedeným podáním byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky. Oznámení o postoupení pohledávky bylo podáno k poštovní přepravě dne 2. 2. 2021. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaná se smlouvou souhlasila. Smlouva není žalovanou podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když případné kopie občanského průkazu, sms ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. 7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, protože žalobce se domáhá úhrady pouze jistiny ve výši 5 000 Kč, neboť nebylo prokázáno uzavření předestřené smlouvy o úvěru. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které však žalovaná žalobci dosud neuhradila. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní, netvrdila, že by dlužnou částku byť jen z části uhradila. Žalobci tak vznikl dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 5 000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 5 000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (I. výrok). Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 2. 2. 2021. Dle ust. § 573 OZ výzva došla žalované tři dny po jejím odeslání, tedy 5. 2. 2021. Žalovaná se tak dostala do prodlení dne 6. 2. 2021. 8. V rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení od 20. 4. 2019 do 5. 2. 2021 a přiznaným úrokem z prodlení od 6. 2. 2021 proto soud žalobu zamítnul (II. výrok). 9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, jeho neúspěch tvořil pouze nepatrnou část, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 400 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 200 Kč (tarifní hodnota 5 000 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč; celkem tedy 1 489 Kč (III. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobce vyúčtoval v žalobě náklady řízení dle § 7 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (1 000 Kč za úkon právní služby), nicméně soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce podává opakovaně návrhy obsahující totožnou argumentaci, z níž odvozuje svůj nárok a kterou může stále opakovat. Podle soudu je žaloba, ve které je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údaji o osobě žalovaného, identifikací smlouvy, uvedením dlužné částky. Opakovanost používaného vzoru i četnost typových návrhů téhož žalobce je soudu známa z jeho úřední činnosti (např. sp. zn. 112 C 84/2021, 17 C 103/2021, 16 C 78/2021).