31 C 69/2021-177 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu dle páté části o. s. ř. Žalobou napadl rozhodnutí č. j. 10645-30/2016-ERU ze dne 12. 1. 2021 Rady [anonymizováno] regulačního úřadu, kterým byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí [anonymizováno] regulačního úřadu č. j. 10645-18/2016-ERU ze dne 17. 12. 2019 (sp. zn. SLS -10645/2016-) a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno. Je přesvědčen, že žalobou napadené rozhodnutí je nezákonné, protože bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy, čímž byl dotčen na svých právech. Uvedl, že je nástupnickou společností právního předchůdce – [právnická osoba] 28 s.r.o., [IČO], která dne 1. 4. 2015 zanikla fúzí sloučením a která uzavřela s žalovaným dne 21. 1. 2011 smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. 2010. Na základě výše uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce vyráběl a dodával do distribuční sítě elektřinu a žalovaný tuto elektřinu bez protestu odebíral. K úhradě sjednané ceny za odebranou elektřinu v období prosince 2012 vystavil dne 3. 1. 2013 fakturu FV/213001 znějící na částku 223 358,40 Kč, která se stala splatnou dne 17. 1. 2013. Žalovaný přes výzvu k úhradě vyúčtovanou cenu elektřiny žalobci nezaplatil. [anonymizováno] regulační úřad jako správní orgán v prvním stupni návrh žalobce na uložení povinnosti úhrady ceny odebrané elektřiny za prosinec 2012 zamítl, proti tomuto prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce včas rozklad. Rozhodnutím Rady [anonymizováno] regulačního úřadu bylo rozhodnuto o podaném rozkladu tak, že byl zamítnut a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Již v prosinci 2012 existoval nárok žalobce na výkupní cenu elektřiny za měsíc prosinec 2012, zdanitelné plnění se uskutečnilo již v prosinci 2012 a v lednu 2013 došlo pouze k jeho vyúčtování prostřednictvím vystavené faktury výrobcem elektřiny. Proto žalobce nesouhlasí se závěrem Rady [anonymizováno] regulačního úřadu, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, protože závazek žalovaného v postavení provozovatele přenosové soustavy nebo provozovatele regionální distribuční soustavy k výplatě výkupní ceny vznikl až po nabytí účinnosti zákona o podporovaných zdrojích energie a žalovaný reálně nemohl odmítnout přiznat výrobci nárok na výkupní cenu za elektřinu vyrobenou za prosinec 2012 do 31. 12. 2012, sporná práva a závazky ohledně podpory přešly ze zákona na operátora trhu a tento subjekt vstoupil do příslušných právních vztahů týkajících se nároku na podporu, které nebyly do účinnosti zákona splněny. Dále má žalobce za to, že bez dalšího nelze samotné„ nehrazení“ faktury považovat za odmítnutí nároku žalobce, ale musí se jednat o právní jednání, jehož obsahem je určitý a srozumitelný projev vůle, musí se jednat o výslovné odmítnutí nároku na výkupní cenu, aby nebylo pochyb, že provozovatel odmítá přiznat výrobci nárok na výkupní cenu. Jedině v takovém případě pak tato práva a závazky přechází na OTE. V řešené věci se tak však stalo pouhým nekonáním. Poukázal na skutečnost, že mezi účastníky je sporná otázka, zda výroba a dodávky elektřiny byly právním předchůdcem žalobce uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti, přičemž poukázal na správní a návazně soudní řízení ve věci zrušení rozhodnutí o licenci právního předchůdce žalobce ze dne 28. 12. 2010, č. j. 015453-8/2010-ERU. Rozhodnutí o licenci bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599. Správní orgán však v rámci svého rozhodnutí zcela nesprávně a svévolně přisoudil účinky zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2015, č. j. 62 A 111/2013-599 ex tunc, v rozporu s konstantní judikaturou soudů, na kterou odkázal a dle které případné zrušení individuálního správního aktu soudem má účinky toliko ex nunc, které působí výlučně do budoucna. Z písemností založených ve správním spise plyne, že ke dni 31. 12. 2010 byla fotovoltaická elektrárna funkční a schopna výroby elektrické energie a dodávání elektřiny do elektrizační soustavy. Zdůraznil, že nebylo povinností žalobce mít elektrárnu dokončenou celou, pro získání licence postačovalo její dokončení z pohledu [anonymizováno] zákona. Pravidlo, že k revizi elektrických zařízení a instalací lze přistoupit teprve v okamžiku, kdy jsou plně dokončeny, dotvořila až judikatura Nejvyššího správního soudu, jejíž počátky lze spatřovat v rozsudku z 10. 12. 2015 pod čj. 7 As 204/2015-66. Žalobce nebyl odborníkem v oblasti revizí elektrických zařízení a ani jím být ze svého postavení (jednatele společnosti s ručením omezeným) být nemusel. I kdyby věděl, že stavba FVE [obec] II není v době, kdy požádal o vyhotovení revizní zprávy, zcela dokončena, nelze z toho dovozovat závěr, že věděl, že za takové situace nelze revizní zprávu vyhotovit. Trval na tom, že vyráběl a dodával elektřinu z obnovitelných zdrojů na základě (podle svého vědomí) řádně vydané licence. Samotná licence nebyla zrušena v rámci samostatného soudního řízení, ale bylo zrušeno jen„ formální“ rozhodnutí o udělení licence, které již nezakládalo žádná materiální práva a povinnosti, takže samotné zrušení tohoto rozhodnutí již nemělo žádné právní účinky. Žalobce byl v dobré víře v udělenou licenci (tedy správní rozhodnutí, které bylo podmínkou pro získání výkupních cen dle Cenového nařízení), jelikož ke stanovenému datu 31. 12. 2010 (dokonce k datu vydání licence) byla elektrárna po věcné stránce dokončená a příslušná revizní zpráva byla v pořádku. Žádal proto soud, aby svým rozhodnutím nahradil rozhodnutí č. j. 10645-30/2016-ERU ze dne 12. 1. 2021 Rady [anonymizováno] regulačního úřadu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 223 358,40 Kč s příslušenstvím. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že žalobcem tvrzený nárok na úhradu podpory ve formě výkupních cen za dodávku elektřiny za rozhodné období ve výši stanovené pro fotovoltaické elektrárny uvedené do provozu v roce 2010 nikdy nevznikl, a tedy ani neexistuje a žalovaný není pasivně věcně legitimován. Poukázal na skutečnost, že napadené rozhodnutí Rady [anonymizováno] regulačního úřadu v zásadě spočívá na závěru, že žalovaný není pasivně věcně legitimován a dále pak na závěrech, že rozhodnutí o licenci docílil žadatel nezákonným a trestně právním jednáním. Zrušení rozhodnutí o licenci pro nezákonnost způsobil výlučně samotný žadatel, a tedy předmětnou licenci není možné považovat za legálně získanou, a to včetně souvisejícího nároku na čerpání podpory. Žalobci (ani jeho právnímu předchůdci) od počátku (ex tunc) nesvědčí dobrá víra ve správnost, zákonnost ani neměnnost rozhodnutí o licenci ani legitimní očekávání ve vztahu k čerpání podpory. Uplatnění žalovaného nároku je jednáním, jež nepožívá právní ochrany, neboť takovou ochranu lze poskytovat pouze subjektivním právům, která byla nabyta zákonným způsobem. U výrobny proto nebyly splněny podmínky pro její řádné uvedení do provozu do konce roku 2010, resp. tyto podmínky byly nesprávně za splněné považovány. V neposlední řadě se [anonymizováno] regulační úřad v napadeném rozhodnutí zabývá otázkou, zda rozhodnutí o licenci bylo zrušeno s účinky ex nunc nebo ex tunc. Zdůraznil úzkou majetkovou a personální propojenost právního předchůdce žalobce, [právnická osoba] 28 s.r.o., a žalobce již v době před zahájením licenčního řízení, jednání [právnická osoba] 28 s.r.o. lze tedy přičítat žalobci. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 10. 2015 pod čj. 62 A 111/2013-599 rozhodl, že se rozhodnutí o licenci zrušuje, jelikož bylo vydáno v rozporu se zákonem a věc vrátil [anonymizováno] regulačnímu úřadu k dalšímu řízení. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 18. 10. 2015 a uvádí se v něm, že revizní zpráva předložená [anonymizováno] regulačnímu úřadu v rámci licenčního řízení [právnická osoba] 28 s.r.o. byla vypracována„ od stolu“, bez fyzické kontroly výrobny [obec]. Revizní zpráva tudíž nemohla být podkladem rozhodnutí o udělení licence [číslo]. Soud tak měl za to, že v rámci licenčního řízení nebyla prokázána technická způsobilost Výrobny [obec] k provozu, tudíž nebyly splněny podmínky pro vydání licence [číslo] proto je rozhodnutí o licenci vydáno v rozporu se zákonem. Ve vztahu k dobré víře [právnická osoba] 28 s.r.o. soud dále uvedl, že FVE 28 s.r.o. nemohl být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o licenci (když protiprávního jednání se měl dopustit jeho bývalý jednatel), tj. jinými slovy nemohl mít legitimní očekávání a dobrou víru ve vztahu k uplatňovaného nároku na Tarif 2010. Souběžně s řízením o žalobě Nejvyššího státního zástupce na zrušení rozhodnutí o licenci FVE 28 s.r.o. bylo vedeno u Krajského soudu v Brně trestní řízení, mj. vůči bývalému jednateli [příjmení] 28 s.r.o., panu [příjmení] [jméno] [příjmení], který kromě pozice jednatele [příjmení] 28 s.r.o. zastával ve stejné době také pozici předsedy dozorčí rady žalobce. V rámci trestního řízení byl pan [příjmení] [jméno] [příjmen