33 C 161/2022-54 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaná byla zavázána k zaplacení částky 10 100 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 14. 12. 2015 předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit jistinu včetně poplatků ve výši 7 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23. 1. 2017. Žalovaná uhradila pouze částku 7 300 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl částečně na jistinu a částečně na sjednané poplatky. Předmětnou žalobou uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 7 778,27 Kč, dále dlužný poplatek ve výši 2 321,73 Kč, kapitalizované úroky, kapitalizované zákonné úroky z prodlení a sjednaný úrok ve výši 23,72 % z dlužné jistiny včetně zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaná ve svém písemném vyjádření uvedla, že s odkazem na ustanovení § 609 a násl. občanského zákoníku, vznáší námitku promlčení, kdy žalobce se domáhá uhrazení pohledávky, která byla splatná dne 23. 1. 2017, žalobou ze dne 2. 12. 2020. 3. Žalobce v replice na vyjádření žalované uvedl, že žalovaná hradila sjednané splátky i po splatnosti, která byla stanovena ke dni 23. 1. 2017, kdy na pohledávku žalovaná hradila po ukončení sjednaného splátkového kalendáře v období od 29. 8. 2017. Žalobce tak má za to, že v daném případě došlo v souladu s ustanovením § 2054 odst. 2 občanského zákoníku k uznání závazku, kdy dle ustanovení § 639 občanského zákoníku, se právo promlčí za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Poslední platbu žalovaná uhradila dne 29. 8. 2017, desetiletá promlčecí lhůta, tak ke dni podání žaloby neuplynula, když žaloba byla podána dne 26. 11. 2020. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 14. 12. 2015 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná převzetí zápůjčky v hotovosti stvrdila svým podpisem. Vedle jistiny ve výši 10 000 Kč se žalovaná zavázala uhradit předchůdci žalobce poplatek ve výši 7 400 Kč, to vše v týdenních splátkách po 300 Kč v počtu 58 splátek. Z karty zákazníka ze dne 14. 12. 2015 soud zjistil, že předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalované, kdy vycházel z údajů od žalované a to mzdy ve výši 4 500 Kč, přitom k důkazu od žalované pracovní smlouvu, či výplatní pásku neměl k dispozici, dále z údajů dle sdělení žalované tato pobírala výživné ve výši 1 000 Kč, dále státní podporu ve výši 6 100 Kč, přídavky na dítě ve výši 700 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 5 100 Kč, kdy předchůdce žalobce měl k důkazu k dispozici nájemní smlouvu, SIPO a výměr státní podpory. Pokud jde o výdaje žalované, tyto měly spočívat v nájemném ve výši 6 630 Kč, výdaje na domácnost ve výši 6 500 Kč a výdaje telefon ve výši 300 Kč. Z přehledu splátek na půjčku [číslo] soud zjistil, že žalovaná zaplatila celkem částku 7 300 Kč, kdy poslední splátka ve výši 500 Kč, byla uhrazena dne 29. 8. 2017. 5. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 6. 12. 2019 a podacího lístku ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce, přitom výše uvedeným přípisem žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky z titulu uvedené zápůjčky do 10 dnů po obdržení dopisu. Předmětná zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 7. 1. 2020. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 7. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 10. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dlužné částky. 6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 13. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Dle ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh z části, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. 15. Dle ustanovení § 639 občanského zákoníku, uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. 16. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] dne 14. 12. 2015, na základě které byla žalované poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč Vedle jistiny se žalovaná zavázala uhradit žalobci poplatek ve výši 7 400 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na den 23. 1. 2017. Na předmětnou zápůjčku žalovaná uhradila částku 7 300 Kč, kdy poslední splátku ve výši 500 Kč uhradila dne 29. 8. 2017. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu o zápůjčce jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C [číslo] OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením výše uvedené smlouvy schopnost žalované zápůjčku splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Žalobce přes výzvu soudu danou mu v souladu s ustanovením § 118a odst. 3 o.s.ř., neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal prověření úvěruschopnosti kromě předložené karty zákazníka, ze které ovšem pouze vyplývá, že předchůdce žalobce měl k dispozici nájemní smlouvu, SIPO a výměr státní podpory. Tyto listiny však žalobce nebyl schopen soudu předložit. Navíc z předmětné karty zákazníka se podává, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy ve finanční tísni, pobírala kromě výživného, státní podporu ve výši 6 100 Kč a příspěvek na bydlení ve výši 5