33 C 20/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 5 352 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] na základě smlouvy o úvěru ze dne 19. 3. 2018. V žalobě dále uvedl, že na základě výše uvedené smlouvy, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4 000 Kč, který se zavázal uhradit včetně poplatku ve výši 1 352 Kč do 1. 6. 2018. Žalovaný tak přes výzvu žalobce neučinil. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. 4. Soud provedl dokazování a z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 3. 2018 včetně dodatku ke smlouvě soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 000 Kč. Poplatek za prodloužení splatnosti byl sjednán ve výši 1 352 Kč, kdy došlo k odložení termínu splatnosti o 38 dní, úvěr tak měl být splacen nejpozději do 1. 6. 2018. Z výše uvedené smlouvy soud zjistil, že tato není ze strany předchůdce žalobce podepsána. Ve smlouvě byl uveden jako bankovní účet žalovaného [číslo] [bankovní účet]. Ze zprávy [obec] spořitelny, a.s. ze dne 26. 1. 2022 soud zjistil, že majitelem a jediným disponentem osobního účtu č. [bankovní účet], byl žalovaný. Na výše uvedený účet byla dne 19. 3. 2018 připsána částka ve výši 4 000 Kč. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 2. 2. 2021 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že tato společnost informovala žalovaného o postoupení pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 2. 2. 2021 a podacího lístku z téhož data soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. 5. Žalobce nedoložil žádné důkazy, kterými by prokázal, že před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného. Ve skutkových tvrzeních uvedl pouze, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupné databáze ISIR, CEE, CRKI, BRKI, kdy na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. 6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva dne 19. 3. 2018, ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEÚ-C [číslo] OPR-finance) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvních pokut a poplatků za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět úvěru převzal (čerpal ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud žalovaný po uzavření smlouvy neuhradil žádnou částku, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do výše 4 000 Kč. S ohledem na shora uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 4 000 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 2. 2. 2021, ve kterém žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů. Předžalobní výzva byla odeslána dne 2. 2. 2021, po uplynutí tří dnů se tak žalovaný se svým plněním dostal do prodlení a žalobci tak náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 9. 2. 2021. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zaplacení částky 1 352 Kč včetně příslušenství, soud žalobu zamítl, jak shora ve výroku II. uvedeno. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení v poměrné výši, kdy žalobce byl úspěšný do výše 74,73 %, po odečtení neúspěchu ve výši 25,27 %, mu náleží náhrada nákladů řízení ve výši 49,46 % Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to za tři úkony právní pomoci po 200 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3x režijní paušál po 100 Kč + DPH ve výši 21