33 C 263/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 5 612,35 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 26. 10. 2016. Žalobu odůvodnil tím, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou uhradit předchůdci žalobce částku 4 612 Kč, která představuje jednak kapitalizované úroky, dále odměnu za zpracování a částku za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti. Žalovaný uhradil celkem částku 740 Kč, kdy předchůdce žalobce tuto úhradu započetl ve výši 320,30 Kč na sjednaný poplatek a zbývající část plateb ve výši 419,70 Kč na úhradu jistiny. Žalobou uplatňuje částku 5 612,35 Kč z titulu nesplacené jistiny, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 705,30 Kč z dlužné jistiny za období od 30. 11. 2016 do 14. 6. 2018, a dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 274,94 Kč za období od 6. 9. 2017 do 14. 6. 2018. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že si je vědom dlužné částky, řešil celou situaci se svou přítelkyní s tím, že by dlužná částka byla uhrazena ve splátkách. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, z jednání se omluvili. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti soud zjistil, že dne 26. 10. 2016 uzavřeli předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] a žalovaný smlouvu pod [číslo]. Na základě výše uvedené smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč, kterou převzal v hotovosti, kdy toto převzetí stvrdil svým podpisem ve smlouvě. Žalovaný se zavázal vedle poskytnuté jistiny uhradit předchůdci žalobce dále částku 799 Kč jako úrok, částku 950 Kč jako odměnu za zpracování a doručení a dále částku 2 863 Kč za komfortní a flexibilní splácení a to ve 45 týdenních splátkách po 236 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 a přílohy ke smlouvě soud zjistil, že společnost [právnická osoba] předmětnou pohledávku postoupila na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 12. 3. 2020 a podacího lístku ze dne 13. 3. 2020 soud zjistil, že žalobce vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Žalobce k důkazu neoznačil a nedoložil žádné listiny, kterými by prokázal, zda a jakým způsobem před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného. 6. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 12. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úrok jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 26. 10. 2016 smlouva o úvěru [číslo] ve které vystupoval předchůdce žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti ([anonymizováno] [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku, smluvních pokut a poplatků za uzavření smlouvy, za správu úvěru a za hotovostní výběr splátek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět zápůjčky převzal (čerpal dne 26. 10. 2016 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 740 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 6 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 740 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 5 260 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 12. 3. 2020, ve kterém žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do 19. 3. 2020. Následujícím dnem, tj. 20. 3. 2020 se žalovaný se svým plněním dostal do prodlení a žalobci tak náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zaplacení částky 352,35 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení a kapitalizovaného úroku, a dále požadovaného úroku z dlužné jistiny ve výši 29 %, soud žalobu, jak shora ve výroku II. uvedeno, zamítl. 15. Žalovaný projevil ochotu uhradit dlužnou částku ve splátkách s ohledem na jeho současnou situaci, kdy se nachází ve výkonu trestu, soud postup