33 C 43/2022-35 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhá vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky poskytnuté na základě smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 7. 11. 2016 se společností [právnická osoba]. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky v hotovosti ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal zaplatit předchůdci žalobce částku 2 800 Kč představující úrok s úrokovou sazbou ve výši 23,72 %, dále odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a částku 8 000 Kč za hotovostní inkaso splátek a to v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil toliko částku 2 400 Kč, kterou předchůdce žalobce započetl částečně na úrok a částečně na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalobou uplatňuje dlužnou jistinu ve výši 20 000 Kč, kapitalizované úroky ve výši 9 369,40 Kč (za období od 19. 12. 2017 do 29. 11. 2019), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 3 148,44 Kč (za období od 26. 12. 2017 do 29. 11. 2019), a dále sjednané úroky ve výši 23,72 % a úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 5. Ze smlouvy o půjčce [číslo] soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne 7. 11. 2016 smlouvu o půjčce, na základě které poskytl žalovanému částku 20 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit předchůdci žalobce poplatky v celkové výši 14 800 Kč, které sestávaly z poplatku za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, úroku ve výši 2 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso ve výši 8 000 Kč. Z karty zákazníka – hodnocení bonity ze dne 7. 11. 2016 soud zjistil, že předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalovaného, kdy telefonicky ověřoval předchůdce žalobce informaci poskytnutou žalovaným o hlavním pracovním poměru. Z této listiny dále vyplývá, že měl mít k dispozici výplatní pásky, pracovní smlouvu a nájemní smlouvu, včetně SIPa. Příjmy žalovaného činily 20 670 Kč, měsíční výdaje měly činit nájem ve výši 8 500 Kč a ostatní výdaje 4 000 Kč. Žalobce však nedoložil k důkazu žádné listiny, kterými by prokázal údaje zjištěné a zaznamenané do karty zákazníka tak, aby soud tyto skutečnosti mohl posoudit. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 29. 11. 2019 a podacího lístku ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 22. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 3. 2021. 6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, které zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. 13. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 7. 11. 2016, na základě které žalovaný v hotovosti proti podpisu převzal částku 20 000 Kč. V daném závazkovém vztahu vystupoval předchůdce žalobce jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEÚ C -679/) zabýval tím, zda předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalovaného zápůjčku splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel zápůjčky nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Žalobce, jak výše uvedeno k důkazu neoznačil žádný důkaz, kterým by prokázal svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného, stran tohoto tvrzení neunesl důkazní břemeno, soud tak vycházel z toho, že tato tvrzení nebyla prokázána, a pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky, nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem, absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného poplatku v celkové výši 14 800 Kč, který sestává ze sjednaných úroků, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět zápůjčky převzal a to dne 7. 11. 2016 v hotovosti proti podpisu ve výši 20 000 Kč, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 2 400 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 20 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 2 400 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 17 600 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis zástupce žalobce ze dne 22. 2. 2021, ve kterém žalobce stanovil lhůtu k úhradě dlužné částky nejpozději do 9. 3. 2021. Následujícím dnem, tj. 10. 3. 2021 se žalovaný se svým plněním dostal do prodlení a žalobci tak náleží úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud ža