33 C 68/2022-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou domáhal vydání rozhodnutí, dle kterého by žalovaný byl zavázán k zaplacení částky 5 500 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], na základě smlouvy [číslo] ze dne 1. 12. 2017. Na základě výše uvedené smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se zavázal uhradit ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč, kdy vedle jistiny se zavázal právnímu předchůdci žalobce zaplatit částku 4 640 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků, odměnu za zpracování a doručení a za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti). Žalovaný uhradil na zápůjčku toliko částku 500 Kč. Žalobou žalobce uplatňuje nesplacenou jistinu ve výši 5 500 Kč, dále kapitalizované úroky ve výši 2 060,21 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 945,76 Kč (za období od 13. 12. 2017 do 20. 1. 2020), a dále úrok z úvěru z dlužné jistiny ve výši 29 % a úroky z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce se z jednání omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků dle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím dílčím skutkovým závěrům. 5. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 1. 12. 2017 soud zjistil, že předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 6 000 Kč. Převzetí této částky žalovaný stvrdil svým podpisem na listině. Vedle jistiny se žalovaný zavázal uhradit poplatek za zápůjčku ve výši 4 640 Kč, to vše ve 45 týdenních splátkách po 237 Kč. Z tabulky umoření vyhotovené k datu 27. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný uhradil splátku dne 5. 12. 2017 ve výši 500 Kč. 6. Z přípisu společnosti [právnická osoba] ze dne 20. 1. 2020 a podacího lístku ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Z přípisu zástupce žalobce ze dne 11. 5. 2020 a podacího lístku ze dne 12. 5. 2020 soud zjistil, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do 18. 5. 2020. 7. Žalobce k důkazu neoznačil a nedoložil žádný důkaz, kterým by prokázal svá tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. 8. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku, má se za to, že zakázaná jsou ujednání, které zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu nebo povinnosti stran v neprospěch spotřebitele. 15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena dne 1. 12. 2017 smlouva o zápůjčce [číslo] ve které vystupoval předchůdce žalobce jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel. Na základě této smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti ([anonymizováno] [číslo] [anonymizováno]) zabýval tím, zda předchůdce žalobce posoudil před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného zápůjčku splácet s odbornou péčí tak, jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel zápůjčky nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Pokud předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí, je smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). 16. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluveného poplatku a smluvených úroků nevzniklo a nelze jej proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné smlouvy předmět zápůjčky převzal (čerpal dne 1. 12. 2017 ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč), je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci, jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud dle tvrzení žalobce žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku 500 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou, tj. 6 000 Kč a částkou již uhrazenou, tj. 500 Kč. S ohledem na právě uvedené, tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku 5 500 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svoji povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku, povinen zaplatit z této částky i úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatný bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto případě považovat přípis předchůdce žalobce ze dne 20. 1. 2020, ve kterém stanovil lhůtu 10 dnů od data doručení přípisu o oznámení o postoupení pohledávky k úhradě dlužné částky. Tento přípis byl předán k poštovní přepravě dne 14. 2. 2020. Žalovaný se tak k datu 26. 2. 2020 dostal do prodlení se svým plněním a žalobci tak náleží úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu, tj. zaplacení úroku z prodlení z jistiny od data 21. 1. 2020 do 25. 2. 2020 a dále do výše úroku ve výši 29 % a kapitalizovaného úroku z prodlení k datu 20. 1. 2020 a kapitalizovaného úroku ve výši 2 060,21 Kč, soud žalobu zamítl, jak shora ve výroku II. uvedeno. 17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšnému žalobci náleží náhrada nákladů řízení, která v daném případě spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále v odměně za právní zastoupení a to za tři úkony právní pomoci po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.