34 C 186/2021-24 — Městský soud v Brně

Žalobou podanou dne 12.1.2021 k Městskému soudu v Brně se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 220 Kč s příslušenstvím a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tak, že s žalovaným uzavřel dne 26.8.2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Smlouva se týkala vozidla [značka automobilu], [registrační značka], a byla uzavřena na dobu neurčitou počínaje dnem 26.8.2019. Žalobce se zavázal v souladu se smluvními podmínkami, jež tvoří neoddělitelnou součást smlouvy, poskytnout oprávněné osobě plnění - též v případě, že nastane příslušnými právními předpisy předvídaná pojistná událost, z níž vznikne škoda, za kterou odpovídá žalovaný. Žalovanému potom na základě smlouvy vznikla povinnost hradit roční pojistné ve výši 5 902 Kč, a sice v čtvrtletních splátkách po 1 475 Kč. Žalovaný však na pojistném neuhradil 2 220 Kč, tj. za dobu 26.8.2019 do 10.1.2020, kdy měl pojistný vztah pro neplacení pojistného zaniknout. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu s tímto postupem soudu souhlasili). Žalobce uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, žalovaný však neuhradil část pojistného ve výši 2 220 Kč za dobu 26.8.2019 do 10.1.2020. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“). Podle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Podle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 1968 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Jelikož žalovaný neuhradil žalobci část pojistného za období od 26.8.2019 do 10.1.2020 (což byla povinnost, k jejímuž plnění se ve smlouvě dobrovolně zavázal), tj. po dobu trvání pojistného vztahu, zavázal soud žalovaného k úhradě tohoto dlužného plnění (výrok I.). Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou dlužné částky, přiznal soud žalobci i právo na úhradu zákonného úroku z prodlení (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) za dobu ode dne následující po dni zániku pojistného vztahu. Protože se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (tzn. bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 občanského soudního řádu, tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. O nákladech řízení (výrok II.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalovanému, neboť žalobce měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalobcem vynaložené činí 1 489 Kč a představují: - zaplacený soudní poplatek 400 Kč - náklady právního zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.7.2014 (za převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé a předžalobní výzvu) - paušální částku náhrad hotových výdajů 300 Kč (za úkony po 100 Kč) podle § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.7.2014 - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 189 Kč.