34 C 198/2021-74 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 30. 9. 2021, doplněnou o podání ze dne 21. 12. 2021, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 33 071,27 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 16. 8. 2019 smlouvu o vydání kreditní karty, která je smlouvou o úvěru. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 40 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím poskytnuté kreditní karty. Čerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný byl povinen hradit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami odvozených z čerpaných finančních prostředků. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný neplatil sjednané měsíční splátky, právní předchůdce žalobce proto úvěr ke dni 18. 7. 2020 zesplatnil. Dne 3. 12. 2020 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné čerpané jistiny ve výši 31 925 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 524,06 Kč a poplatků ve výši 1 146,27 Kč spolu s příslušenstvím. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy [číslo] ze dne 16. 8. 2019 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o vydání kreditní karty [anonymizováno], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr formou čerpání úvěrového rámce ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit čerpané finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 23,99% ročně formou pravidelných měsíčních splátek v minimální výši 3,2 % z celkové dlužné částky, minimálně však 200 Kč a to vždy k 14. dni daného kalendářního měsíce. 6. Z žádosti o poskytnutí informací o úvěru [číslo] soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný svobodný, bezdětný a žil v pronájmu. Příjem žalovaného činil 34 000 Kč, žalovaný současně hradil další splátky ve výši 4 000 Kč měsíčně. 7. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný hradil dluh nepravidelně. Prostřednictvím kreditní karty čerpal částku ve výši 31 925 Kč (výběrem z bankomatu nebo platbou u obchodníka); žalovanému pak v souvislosti s čerpání finančních prostředků vznikly dluh na poplatcích ve výši 1 146,27 Kč. 8. Z dopisu ze dne 20. 7. 2020 soud zjistil, že právní předchůdce s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek prohlásil dluh za okamžitě splatný ke dni 18. 7. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 36 595,33 Kč. 9. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 [číslo] ze dne 3. 12. 2020 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 18. 12. 2020. 10. Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 11. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 12. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 14. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 15. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám 16. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 18. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 21. V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce neučinil téměř ničeho. Žalobce v reakci na výzvu soudu výslovně uvedl, že nezná konkrétní okolnosti předcházející uzavření smlouvy. [právnická osoba] následně sdělila, že žádost žalovaného o poskytnutí úvěru byla schválena na základě informací poskytnutých klientem, tedy výše jeho příjmu, s tím, že byly zjištěny další závazky žalovaného, které však nebránily poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobce žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný pouze uvedl (a žalobce do návrhu na uzavření smlouvy zapsal) údaje o svém příjmu 34 000 Kč a výši dalších splátek 4 000 Kč. 22. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho příjmech a výdajích. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn 33 Cdo 2178/2018). 23. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když posk