34 C 48/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 18. 6. 2021, doplněnou o podání ze dne 22. 4. 2022, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 125,53 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalovaným dne 5. 9. 2018 smlouvu o bankovních produktech a službách. Na základě uvedené smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit poplatky dle platného sazebníku právního předchůdce žalobce. Žalovanému byl současně poskytnut kontokorentní úvěr formou čerpání úvěrového rámce až do výše limitu 5 000 Kč. Čerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou ve výši 21,99 % ročně. Žalovaný byl povinen hradit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami odvozených z čerpaných finančních prostředků. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas, právní předchůdce žalobce proto ke dni 29. 10. 2019 převedl výši nepovoleného čerpání 8 325,53 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účele úhrady v pravidelných splátkách, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Jelikož žalovaný dále nehradil předepsané splátky, právní předchůdce prohlásil úvěr za okamžitě splatný dne 3. 3. 2020. Dne 21. 1. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. Podanou žalobou se žalobce domáhal zaplacení dlužné čerpané jistiny ve výši 8 325,53 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč a příslušenství. 2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.). 4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: 5. Ze smlouvy ze dne 5. 9. 2018 soud zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal pro žalovaného zřídit a vést platební účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby hradit ceny dle sazebníku právního předchůdce žalobce. 6. Z dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 5. 9. 2018 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr formou čerpání úvěrového rámce k účtu č. [bankovní účet] do výše úvěrového limitu 5 000 Kč (tzv. [anonymizováno]). 7. Z žádosti o poskytnutí debetního zůstatku flexikredit ze dne 5. 9. 2018 soud zjistil, že v době žádosti o poskytnutí úvěru byl žalovaný osobu samostatně výdělečně činnou. Příjem žalovaného činil 32 340 Kč, celkové příjmy domácnosti činily 50 000 Kč. Příjem žalovaného byl ověřen předložením přiznání k dani z příjmu fyzických osob. V době žádosti o poskytnutí úvěr hradil žalovaný splátky ve výši 6 485,60 Kč a 4 634 Kč. 8. Z výpisu z účtu kreditní karty soud zjistil, že žalovaný hradil dluh nepravidelně. Prostřednictvím kreditní karty čerpal částku ve výši 8 325,53 Kč (výběrem z bankomatu nebo platbou u obchodníka). 9. Z dopisu ze dne 6. 10. 2019 soud zjistil, že právní předchůdce s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou pravidelných splátek zrušil povolený limit flexikreditu. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 soud zjistil, že společnost [právnická osoba], postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, přičemž tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena dne 2. 2. 2021. 11. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl na existenci svého dluhu upozorněn a byl vyzván k jeho úhradě. 12. Žalovaný žalobci výše specifikovanou dlužnou částku neuhradil, resp. nijak v řízení neprokázal (povinnost důkazní byla v tomto případě na jeho straně), že by tuto svoji smluvní povinnost splnil. Žalovaný netvrdil ani nedoložil jiné skutečnosti, na jejichž podkladě by bylo možno učinit závěr, že nárok uplatněný vůči němu žalobcem, je z hlediska hmotně právního nedůvodný. 13. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 14. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z.s.ú.“). 15. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet 16. Podle § 86 odst. 2 z.s.ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 19. Podle § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 20. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 21. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. žalovaný sice uvedl, že je osobou samostatně výdělečně činnou, z předložených dokumentů je však zcela zřejmé, že smlouva byla uzavřena se žalovaným v pozici fyzické osoby, nikoli podnikající fyzické osoby. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 22. Při uzavírání smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný sdělil žalobci výši svých pravidelných měsíčních příjmů. Ze smlouvy však žádným způsobem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány nebo by byla s odbornou péčí blíže zkoumána příjmová a výdajová stránka žalovaného. Žalobce rovněž žádným způsobem neověřoval skutečnou výši dalších příjmů žalovaného (domácnosti), nevyžádal na žalovaném jakékoliv dokumenty (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisy z účtů či jiné dokumenty), které by osvědčovaly, že žalovaný má další příjem (příjem domácnosti) v tvrzené výši 50 000 Kč. Přihlédnout je potřeba také k tomu, že žalobce žádným způsobem nezkoumal výši pravidelných měsíčních výdajů žalovaného, nezkoumal a neověřoval výdaje určené na bydlení, osobní potřeby. Právní předchůdce žalobce zkoumal pouze výši případných dalších splátek žalovaného. I přesto, že bylo zjištěno, že žalovaný hradil další dluhy převyšující 10 000 Kč. Výdaje žalovaného byly stanoveny odhadem pomocí statistického modelu. Povinnost žalobce ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalovaného). V rámci posouzení úvěruschopnosti tedy právní předchůdce žalobce neučinil téměř ničeho. 23. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o bankovních službách nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným o jeho příjmech a výdajích. S