37 C 77/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou soudu doručenou dne 16. 9. 2021 po žalované domáhala zaplacení částky 8 288,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 23. 2. 2020 [číslo] uzavřené se společností [právnická osoba] jako věřitelem (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně”). Předmětná pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k věci přes výzvu soudu nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázané, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč s úrokem 16,9 % ročně, jak se podává ze smlouvy, splatnou ve 12 pravidelných měsíčních splátkách po 928 Kč vč. pojištění. Předtím právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, jak se podává z jejího vyjádření. Žalovaná se se splácením dostala do prodlení, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 5. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku na žalobkyni. Ani přes předžalobní výzvu žalovaná svůj závazek zcela nesplnila. 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem byla ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, žalovaná však ve sjednaných měsíčních splátkách poskytnutou částku spolu se smluvními úroky z úvěru nesplácela, a dostala se tak ve smyslu § 1970 OZ do prodlení. Vedle toho účastníci sjednali smlouvu o pojištění ve smyslu § 2758 odst. 1 OZ, žalovaná sjednané měsíční pojistné právní předchůdkyni žalobkyně nehradila, a vznikla jí tak povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku vč. dlužného pojistného s úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena. Soud proto žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou část zápůjčky spolu s žalobkyní požadovanými zákonnými úroky z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 OSŘ stanovil třídenní. 5. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 6 000 Kč za čtyři úkony právní služby po 1 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby vč. doplnění ze dne 10. 1. 2022, když doplňované skutečnosti měly být uvedeny již v žalobě a tento úkon tak nelze považovat za účelný, předžalobní výzva, účast při jednání soudu) stanovenou podle § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 400 Kč. [příjmení] za odměnu advokáta, režijní paušály pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 1 512 Kč. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 9 112 Kč. Je tak povinna učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně. 6. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl zaplacen soudní poplatek ve výši 400 Kč, soudní poplatek za žalobu činí dle pol. 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, zbývá doplatit 600 Kč, k čemuž soud zavázal ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích ve věci zcela neúspěšnou žalovanou, když tato nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a nebyly na její straně shledány důvody pro její osvobození od placení soudních poplatků. Lhůtu soud stanovil dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích. 7. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.