38 C 206/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 domáhal zaplacení částky 17.828,80 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovanou dne 26. 1. 2017 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl věřitel žalované částku 22.000 Kč. Žalovaná se smlouvou zavázala uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 29 % ročně a poplatků v celkové výši 19.017 Kč formou týdenních splátek. Žalovaná úvěr řádně nesplácela. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 17.828,80 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 24. 6. 2019 ve výši 2.930,24 Kč a úroku z úvěru kapitalizovaného ke dni 24. 6. 2019 ve výši 6.592,20 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na žalobce. Žalobce dále nárokuje smluvní úrok ve výši 29 % ročně z jistiny a další úrok z prodlení z jistiny za období od 25. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Podáním ze dne 27. 12. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět v částce 495,52 Kč na úrocích z prodlení. V souladu s § 96 odst. 1 o.s.ř. soud rozhodl o částečném zpětvzetí tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když procesní stanovisko ostatních účastníků nebylo v souladu s ust. § 96 odst. 4 o.s.ř. zjišťováno. 4. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 26. 1. 2017, smlouvy o zápůjčce ze dne 26. 1. 2017, přehledu plateb, smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019 včetně příloh, předžalobní upomínky ze dne 12. 3. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 6. 2019, soud zjistil následující skutkový stav: 6. Věřitel s žalovanou uzavřeli dne 26. 1. 2017 po ověření úvěruschopnosti žalované prostřednictvím zákaznické karty smlouvu [číslo] na základě které věřitel poskytnul žalované při podpisu smlouvy částku 22.000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatky a úrokem ve výši 29 % ročně v celkové výši 19.017 Kč formou týdenních splátek ve výši 684 Kč Poslední splátka měla být zaplacena dne 22. 3. 2018. Žalovaná na dluh naposledy zaplatila dne 12. 6. 2017 podle přehledu plateb. Dle smlouvy o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovanou postoupena z věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno dne 24. 6. 2019. Žalobce vyzýval žalovanou k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 12. 3. 2020. 7. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/1012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi věřitelem a žalovanou vznikl po prověření úvěruschopnosti žalované dle ust. § 86 a násl. ZoSU závazkový vztah, a to uzavřením smluvy o zápůjčce v souladu s § 2390 a násl. OZ, na základě kterých byly žalované poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných splátkách spolu s příslušenstvím a poplatky. Žalovaná zůstala ve sporu neaktivní a neprokázala, že by svou povinnost byť jen z části splnila, soud tak přisvědčil tvrzení žalobce. Žalovaná tak svoji smluvní povinnost nedodržela. Žalovaná se rovněž dostala nejpozději den po splatnosti poslední splátky do prodlení s plněním peněžitého závazku a věřiteli vzniklo právo na úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 OZ ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka za žalovanou byla v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl ve výši tvrzené žalobcem a zavázal žalovanou k úhradě žalované jistiny ve výši 17.828,80 Kč, spolu se správně kapitalizovaným úrokem z prodlení do 24. 6. 2019 ve výši 2.434,72 Kč a se správně kapitalizovaným úrokem z úvěru do 24. 6. 2019 ve výši 6.592,20 Kč, s úrokem z jistiny za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 29 % ročně a dalším úrokem z prodlení z jistiny za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované, když jeho neúspěch spočíval pouze v nepatrné výši. Náleží mu proto plná náhrada nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, v odměně právního zástupce žalobce ve výši 900 Kč dle ust. § 14b a § 11 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), v platném znění, a to za tři úkony právní služby po 300 Kč, dále za tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 advokátního tarifu, a to za tyto úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání soudu ve věci samé – žaloba, a daň z přidané hodnoty z těchto částek ve výši 252 Kč dle ust. § 137 odst. 1, 3 o.s.ř. Celkem se jedná o částku 2.252 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. O třídenní lhůtě bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Částečné zpětvzetí soud nepovažoval za účelný náklad řízení, když by žaloba byla v této části jinak s největší pravděpodobností zamítnuta a zavázat žalovanou uhradit náklady za tento úkon by tak bylo nelogické. 12. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru či zápůjčce a žalovaných.